#21

309 24 0
                                    

O týden později:

Seděla jsem na letišti a čekala na Tinuse a Mace. Letěli si domů pro věci a mají přiletět tímto letadlem. Jestli to nestihnou, tak je to v pytli. Jelikož za hodinu, máme pokračovat v natáčení poslední scény, tak by ty byl celkem průšvih.

,,Amy," oslovila mě Lisa a čekala, až na ni otočím hlavu, co jsem hned udělala. ,,Nikdy v životě bych nečekala, že zrovna my dvě skončíme v jednom baráku a k tomu všemu ještě bez rodičů a s našimi kluky," smutně koukla do země a já ji pohladila po vlasech.

,,To zvládneme," usmála jsem se na ni povzbudivě, ale asi jí to moc nepomohlo. Přála by si, aby ji obejmuli rodiče, aby ji podpořili, ale vlastně právě kvůli nim ona potřebuje obejmout.

Najednou mi někdo zakryl oči a já se strašně lekla. Naštěstí mi hned došlo, kdo to je, takže jsem sundala jeho ruce z mých očí, vyskočila na lavičku a potom na něj. Vlepila jsem mu obrovskou pusu a musím říct, že mi ty dva dny strašně chyběl.

,,Lásko moje, ani nevíš, jak si mi chyběla," pronesl Tinus a já se na něj usmála. On mě znovu políbil. Já se od něj po chvilce odlepila a objala ho.

Potom mě pustil na zem a já ho chytla za ruku a položila hlavu na jeho rameno.

,,Tak jdeme," pronesl Mac a vzal též Lisu za ruku. Šli jsme společně vedle sebe, jako dva zamilované páry, ale vlastně... ne jen jako, ale doopravdy.

Před letištěm na nás čekal taxi, do kterého jsme nastoupili a tadá domů.

***

,,Díky, nashledanou," řekl Tinus, když platil panu taxikáři. Ten pán se usmál a odjel.

,,Tak vítejte v našem království," rozmáchla jsem rukama a ukázala na dům a zahradu. Malinko se mi zastesklo. Po mámě, tátovi... Ale vlastně... Oni mě tady nechali, tak proč bych měla smutnit?

,,Pojďme," pobídla nás Lisa a já přikývla. Ze zadní kapsy jsem vytáhla klíčky a opět mi to připomnělo, že musím udělat klíče pro Mace, Tinuse a vlastně i pro Lisu.

Vložila jsem klíč do klíčové dírky a dvakrát s ním otočila. Malinko jsem strčila do dveří, aby se otevřely. Vytáhla jsme klíče a dala je zpět do kapsy. Otevřela jsem dveře a všechny pustila, aby šli jako první. Oni tedy šli, až na Tinuse, který mě pustil. Já s úsměvem přikývla a šla tedy před ním. Zavřel dveře a odložil kufr.

,,Je tady ticho," řekla jsem nahlas moji myšlenku a všichni na mě otočili pohled. Já se v té vteřině zamyslela.

Není to fér. Taky se trápí! Mysli trochu na ně sakra! Zapomeň chvíli na sebe a mysli na ně!

Moje svědomí mě napomenulo. Já vrhla pohled do země a uvědomila jsem si, co vlastně pořád dělám! Sakra!

,,Končím," pronesla jsem jednoduše a z normálních pohledů se vyklubaly nechápavé, překvapené a zároveň smutné.

,,Jak končíš?" zeptal se Tinus, který si stoupl naproti mně.

,,Končím s tím naříkáním. Oni mě tady nechali! Kvůli dluhům a ještě k tomu s Lisou! Kašlu na ně a budu si vážit těch, které mám, což jste vy," skočila jsem na Tinuse, který mě silně objal.

,,To jsme rádi," pronesl z pozadí Marcus. Já se na něj podívala a děkovně kývla.

,,Mám plán na odpoledne, tedy až dotočíme ten song," řekla jsem a seskočila z Tinuse.

,,Mají přijít za dvacet minut, takže zatím donesu notebook a objednáme postele a věci. Z mého pokoje uděláme ložnici pro nás a z té místnosti pro návštěvy uděláme ložnici pro vás. Z toho volného pokoje uděláme šatnu a z ložnice pokoj pro návštěvníky," pronesla jsem jim svůj plán. Oni přikyvovali a souhlasili.

,,To zní jako dobrý plán," řekl Tinus a vlepil mi rychlou pusu. Já se usmála a běžela po schodech nahoru. Brala jsem po dvou a rychle, až jsem se bála, že spadnu, ale bylo to v pohodě. Vzala jsem noťas a běžela opět dolů. To bych ale nesměla být já.

Když jsem byla skoro dole, tak jsem zakopla. Notebook jsem přitiskla k tělu a čekala na tvrdý pád, ale místo toho jsem ucítila něčí ruce. Tinus. Rychle jsem stoupla, aby mě nemusel držet.

,,Díky lásko," dala jsem mu dlouhou pusu. Chtěl připojit i jazyk, ale já řekla ne ne ne a pokračovala i s ním dál do kuchyně.

Položila jsem notebook a zapla ho. Najela jsem na stránky a začalo vybírání. Všeho nábytku. Měli jsme spoustu možností. Každý to chtěl jinak, proto to nebyla věc na pouhých dvacet minut.

,,Hele, mají tady být za pět minut. Prvně se budeme ještě fotit. Na insta a takové ty další věci. Pojďte se převléct," pronesla Lisa. Už teď jsem věděla, že nebudu stíhat, protože pět minut? No, ty vole!

,,Vždyť nemají vybaleno," ukázala jsem na Tinuse a Marcuse. Ti přikývli, ale následně Mac pronesl: ,,Běžte se připravit, my si poradíme," s Lisou jsme si vyměnili pouze nechápavé pohledy, ale vstaly jsme a šly jsme.

20 min. later:

,,Sakra, už jste!" ozval se naštvaný hlas Tinuse. Já se uchechtla a zakřičela zpět: ,,Jo! Už jdeme!" nervózní je. Mega. Dokonce víc, než já.

Já si dala hodně moc záležet na svém outfitu, ale líčení? To jsem musela udělat hodně rychle, takže nebylo úplně extra dokonalé.

Měla jsem na sobě ten top, který mi dal Tinus. Potom jsem si vzala džíny s černými dírami na kolenou. Výrazná červená rťenka a ta nejlepší černá linka, kterou jsem stihla za takovou chvilku udělat. Červený topstáry a mohla jsem jít. Lise to taky slušelo.

Ta si půjčila moje kraťasy od Tinuse, ale tričko měla svoje. Měla béžové tričko s krátkými rukávy, na kterých byly květiny. Moc jí to slušelo. Měla též topstáry, ale béžové. Měla světle růžovou rťenku, která ladila s květinami na rukávech. Potom měla tmavě hnědé stíny a jen jemnou rťenku. Vlasy měla do culíku.

,,Jdeme?" zeptala se nervózně Lisa a já přikývla. Ani jedna z nás se nikdy nefotila. A k tomu všemu! Lisa není ani tak úplně zpěvačka. Ona pouze rapuje v sonzích, ale jinak pohodička.

Pomalu jsme šly po schodech. Už na nás všichni čekali. Když jsme sešly všechny schody, tak na nás padly všechy pohledy. Ovšem naše pohledy padly na Amandu, která lezla po klucích. Tak to už si dovolila moc.

Šla jsem k ní a odtáhla jí od kluků. Švihla jsem s ní o stěnu až začala kašlat. Kráva jedna. Ke klukům se přibližovat nebude.

,,Co si to dovoluješ?!" vykřikla po mě a já se usmála a chytla ji za tričko. Prohlédla jsem si ji a přesvědčila se o tom, že je pořád stejná kráva.

,,To, co si zasloužíš," prskla jsem jí do obličeje. Táhla jsem.jí za tričko ke dveřím. Ignorovala jsem všechny její nadávky a poznámky k tomu, že jí to tričko roztrhnu. Zaslouží si to.

Otevřela jsem dveře a vyhodila ji z nich. Oklepala jsem si ruce a zakřičela jsem na ni: ,,Nikdy... nikdy, rozumíš? Nikdy už se tady neukazuj!" zařvala jsem a práskla dveřmi. Chtělo by to jakýkoli prášek na uklidnění! Fakt!

,,Jak se sem dostala!?" zakřičela jsem, když jsem došla zpět do kuchyně. To je fakt kráva.

,,Nemusela si na ni být tak hnusná," ozval se Tinus a já se na něj nechápavě podívala. Co si jako myslí?

,,Ještě se jí budeš zastávat?! Na to nemám!" zakřičela jsem a vydala se přes terasu ven. Vypadnu někam do baru a udělám něco na uklidnění. Prášky nezaberou.

,,Dobrý den, konečně jste přišla," ozvalo se po mé levici a já spatřila fotografy a kameramany. Sakra! Já ně ně úplně zapomněla.

💛💚💙💜

Zdareeec ❤ Další kapitola, co na ní říkáte? Snažila jsem se, ale nebojte se. Dneska jdu psát ještě dál, abych měla kapitoly do zásoby ❤ Jsem silák 💪 Přežiju a ještě půlku další napíšu ✨

💛💚💙💜

Moments |Marcus&Martinus| ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat