Moments |Marcus&Martinus| ✔

#27

Lisa odhodila ručník a skočila krásnou šipku do bazénu. Já ji hned následovala. Voda nebyla teplá, ale ani studená. Bylo zde dobře.

Plavaly jsme, potápěly se, cákaly po sobě a všechno možné. Byla to celkem sranda a já si to moc užívala.

Potom jsem si já i Lisa lehly na lehátka a chvilku jen tak volně pluly po hladině. Takové ticho. To bylo krásné. Ticho převládalo, dokud Lisa nepromluvila.

,,Hele Amy," koukla na mě s povytaženým obočím a to mě donutilo se na ní otočit. Její výraz vypadal zamýšleně, ale zároveň strašně pesimisticky.

,,Copak?" optala jsem se zpět a sedla si na lehátko, abych byla přesně naproti ní. Ona nohou pohybovala sem i tam a ve vodě to vypadalo úplně neskutečně dobře.

,,Nerada to říkám, ale... když tak nad tím přemýšlím, tak by si se měla zase začít alespoň trošku věnovat zpěvu," řekla a vrhla na mě vážný pohled. Já se podívala do vody a prsty ve vodě smočila.

,,Asi máš pravdu," přikývla jsem souhlasně a jemně se usmála. Asi to nebyl zrovna upřímný úsměv, ale spíš se podobal tomu falešnému, nebo neupřímnému nebo jak to říct.

,,Co blbneš Am? Jsi jedna z nejlepších zpěvaček a můžeš konečně něco dokázat, tak to dokaž! Zpívej!" pleskla do vody, až jsem se lekla, protože jsem každé písmeno, které vypustila z úst analyzovala ve svém mozku.

,,Nestojím o slávu. Nestojím o popularitu. Stačí mi to, co mám a to jsou kamarádi a můj kluk," usmála jsem se nad pomyšlením na Tinuse.

,,Am, neblázni. Máš boží hlas, miliardu písniček, kluka, který zpívá, tak proč se bráníš. Všechno toto tě podpoří, tak se tomu přestaň bránit, prosím," pronesla smutnějším hlasem Lisa. Já nevím proč, ale vždy chytnu potřebu napsat nějakou písničku, ale potom když ji napíšu, tak si řeknu.

'Ha, tak ta stojí za pěkně velký hovno.'

Tahle věta zazní vždy a byl asi jen a jen zázrak, že se mi ta jedna píseň líbila, a že je teď vydaná.

,,Liso, když budu chtít, tak píseň bude," řekla jsem a z lehátka skočila ladnou šipku do vody.

Když se moje hlava ponořila do vody, tak jsem cítila, jak bublinky ovály můj obličej, jak celá voda ochladila moji pokožku. Tak nádherný pocit a takové ticho, kdo by to nechtěl zažít, jenže se taky potřebuji nadechnout, takže jsem můj pohyb směřovala k horní části bazénu.

Vynořila jsem se nad vodou a můj pohled padal opět na Lisu. Ta mi věnovala jeden velice krásný zamračený úsměv a skočila šipku za mnou.

Vynořila se těsně přede mnou, až jsem se jí skoro lekla, i když jsem její tělo, plovoucí pod vodou, sledovala.

,,Než se zase někam do prdele potopíš, tak ti chci říct, že já si po prázdninách najdu práci a ty by si měla taky. Pokud nechceš být zpěvačka, tak musíš dělat něco jiného, protože já nenechám kluky, aby nás živili a navíc.... podívej se na ten barák. To by ani kluci neutáhli," pronesla Lisa a já se nad všemi zmíněnými okolnostmi hluboce zamyslela.

,,Promiň, už půjdu," ukázala jsem na schody. Už jsem se k nim blížila, ale ještě jsem po cestě vzala do ruky lehátko.