,,Logane? Už jsi doma?" zaslechnu odemykání dveří. Zrovna jsem dodělávala náš oběd. Trvalo to pár vteřin, než se objevil v kuchyni. Měl na sobě na míru ušitý černý oblek, ve kterém vypadal tak neodolatelně. Nejraději bych to z něj strhala. Což bych možná i mohla. Zabralo mu tři vteřiny, než se dostal ke mně. Popadl mě za boky a prudce mě k sobě otočil. Ihned se přilepil na mé rty a vysadil mě na linku. Obmotala jsem nohy kolem jeho pasu a přitáhla si ho k sobě víc. Jeho dlaně zabloudily pod mou sukni, kde mi začal přejíždět po stehně. Prsty jsem zabořila do jeho uhlově tmavých vlasů a mírně za ně zatahala, což zapříčinilo jeden vzdech, který se mu vykradl z úst. Jeho polibky byly tak vášnivé. Chtěla jsem, aby to nikdy neskončilo. Aby se mě dotýkal už navždy. Aby nikdy neodtrhl své sty od mých.
,,Počítal jsem každou vteřinu, než budu u tebe. Chyběla si mi," šeptne mi do rtů a svleče ze sebe sako i košili. ,,Rychlovka v kuchyni?" jemně svým jazykem přejede po mém dolním rtu a pak sjede dolů na můj krk.
,,Co vás to napadá, pane Foxi?" zavřu oči a nechám se propadnout jeho jemným dotekům na mé kůži.
,,Nebylo by to poprvé," hned se mi vybaví několik večerů, co jsme přišli z akcí a skončili tu na podlaze.
,,Logane, musím hlídat jídlo," pokusím se ho odstrčit, jenže marně. Místo toho mi přes hlavu přetáhne tílko a sukni odhodí někam stranou. ,,Logane," chtěla jsem něco namítnout. Vážně jsem to chtěla zastavit, ale nešlo to. Ne pod tou intenzitou jeho polibků. Ne, když nás oba položil na chladnou podlahu a jeho kalhoty skončili někde podobně, jako má sukně. Znovu se vrhne na mé rty a tím si mě podmanil. Už jsem se nechtěla bránit. Podlehla jsem mu. Uvolnila se. Vychutnávala si každý malý dotek našich těl. Cítila jsem jeho hřejivý dech na mé tváři. Vnímala jeho vzdechy. Vzájemně jsme si podlehli. Nevnímala jsem nikoho jiného. Jen nás dva. I ve chvíli, kdy jsme oba hleděli do bílého stropu a pokoušeli se zklidnit naše zrychlené dechy. ,,Měli bychom se najíst. Za hodinu máme být u našich," upozorním ho, ale on jen nesouhlasně zabručí.
,,Co kdybychom tu takhle zůstali ležet? Už navěky," obejme mé boky a vtiskne mi jeden malý polibek na rameno.
,,To by bylo fajn, ale mám narozeniny a mamka mi udělala dort," zasměju se jeho poraženeckému výdechu.
,,Dobře. Tak tedy vstaneme. Ale slib mi, že až se vrátíme, budeme už jen v posteli," zapíchne do mě svůj pohled. Měl tak krásné oči. Milovala jsem ty jiskřičky, co v nich měl. Vlasy měl ještě stále rozcuchané od mých prstů.
,,Dobře. Slibuju," protočím očima.
,,Thereso Fox," dloubne mě do ramene. ,,Opovaž se ještě jednou protočit očima a zlehtám tě k smrti."
,,Omlouvám se, pane Foxi. Už se to nestane," s úsměvem se k němu natáhnu pro poslední polibek. ,,Miluju tě, Logane."
,,I já tebe," byl můj svět. Mé všechno. Dala bych za něj cokoli. Milovala jsem ho. Nikdo na světe nemiloval tak moc, jako já jeho. Nikdo.
Po ultra mega dlouhé době jsem zpět ;*
