,,Logane, podal bys mi prosím nový balík plínek?" křiknu na mého zrovna procházejícího manžela. Own nepřetržitě plakal, já omylem rozsypala zásypový pudřík a do toho mě neuvěřitelně bolí prsa. Own jim dává dost zabrat.
,,Prosím, lásko. Nemám ti s něčím pomoct?" nakoukne mi přes rameno.
,,Stačí, když ho uklidníš," zapnu mu jeho čistou plínku a předám ho jeho tatínkovi, který je na takový rozruch až moc klidný. Já mezitím uklidím prášek válející se po zemi a přebalovacím pultu.
,,Myslím, že má hlad," podotkne Logan a podá mi Owna.
,,To není možné. Před hodino jedl," zakroutím hlavou.
,,A říhl si?" pozvedne obočí.
,,Jistě, Logane. Snad vím, jak mám nakrmit svého syna," vyjedu po něm. Položím Owna do postýlky a promnu si obličej. ,,Promiň. Jen mě ten křik dohání k šílenství," ihned si mě přitáhne do náruče a já tak nasaju jeho vůni. Zabořím svou tvář co nejvíce do jeho trička, abych se pokusila utlumit nezastavitelný brekot.
,,Možná chce jen pochovat od své mámy," kmitne rameny. Opatrně vezme Owna do náruče a přiloží mi ho k hrudi. ,,Uspi ho a já zařídím zbytek," krátce mě políbí a zmizí z pokoje. Já si pomalu sednu do křesla v rohu u okna a jemnými doteky ho hladím po zádíčkách. Own po chvilce opravdu ztichne a jeho očička se mu začnou pomalu zavírat.
,,Myslela jsem, že to s tebou bude lehčí," šeptnu a zastrčím si vlasy za ucho. ,,Ale to zvládneme," tiše se zvednu a přejdu k postýlce, kterou údajně Logan nechal udělat na míru, kam Owna položím. Zapnu dětskou chůvičku a pak potichu opustím horní patro.
,,Řekl bych, že jsem měl pravdu," ušklíbne se má drahá polovička, která zrovna skládala nádobí do myčky.
,,Výjimečně," protočím očima, i když jsem mu vděčná. Konečně je v domě ticho.
,,Nechceš si na chvíli lehnout? Než se vzbudí. Já musím stejně jít vyřídit nějaké telefonáty, takže by sis zatím odpočinula," přejde ke mně a uchopí mou tvář do dlaní. ,,Noc bude krutá," uchechtne se, protože předešlou noc jsme podstatě nespali.
,,Dobře. Ale kdyby plakal, hned mě vzbuď," rozkážu mu. On s úsměvem přikývne a sladce mě políbí.
,,Miluju tě, víš to?" jeho pravý koutek vystřelí do vzduchu a vytvoří tak malý pokřivený úsměv.
,,Samozřejmě. A já zase miluju tebe," ještě ho krátce políbím a pak se zachumlám na gauči do deky. Netrvalo to moc dlouho a já konečně usnula.
***
,,Ach ne," zamumlám do polštáře. Utřu si slinu, která mi zřejmě ve spánku stékala z pusy, doufám, že mě tak Logan neviděl, a vydám se do pokojíku pro Owna. ,,Už jsem tady, broučku," rychle si ho přitáhnu k hrudi a on se uklidní. ,,Logane!" křiknu do domu, ale nic neozvalo nazpět. Seběhla jsem schody do přízemí a nakoukla do jeho pracovny. Nic. ,,Michaele," vykouknu z domu a pohlédnu na vysokého afroameričana v tmavém obleku, co hlídá náš dům.
,,Ano, paní Foxová?" pozvedne na mě obočí a mávne rukou. V té chvíli před nás dorazí další muž v obleku, který začne hlídat za něj.
,,Ehm nevíte, zda pan Logan někam odjel?" Own začal pofňukávat a tak jsem s ním musela mírně houpat, aby se uklidnil.
,,Jel na schůzku s panem Nickolsonem. Ujistili jsme ho, že po dobu jeho nepřítomnosti bude jen v domě pod přísným dohledem," sdělí mi a já se trochu zamračím.
,,Kdo je pan Nickolson?"
,,Takovéto informace vám nesmím sdělit. Vraťte se, prosím, do domu a vyčkejte na pana Foxe," začne se ke mně přibližovat a tak zapadnu zpět do domu a on za mnou zavře. Chvíli zamyšleně hledím na dveře a pak mě to napadne. Vydám se nenápadně do Loganovi pracovny a začnu se přehrabovat v jeho šupletech. Own si zatím klidně ležel v křesle. Našla jsem složku, na které bylo přesně to samé jméno. Rychle jsem jí začala listovat a hledala nějaké informace. Byla tam jeho fotka a nějaké údaje a pak jsem to našla. Nickolsonovic rodina je ta, co po nás jde. To je přesně ten muž, který se nás pokusil zabít. A Logan se vydal ho zabít. A nic mi neřekl. Najednou mi v kapse zabzučel mobil. Vytáhla jsem ho a když jsem otevřela nově příchozí zprávu, do očí se mi nahrnuly slzy. Mobil začal zvonit. Roztřesenými prsty jsem hovor přijala a čekala, co se bude dít.
,,Theresa, že? Co říkáte na tu fotku? Dobře, máme tu málo světla, ale ty rány se nám povedli, že?" uchechtne se z druhé strany něčí slizký hlas. Daniel Nickolson.
,,Co chcete?" zatnu zuby a rychle si vezmu Owna do náruče.
,,Pošleme vám adresu. Dostaňte se sem, než bude konečně mrtví," hned po jeho slovech hovor skončil a následně na to přišla adresa místa, kde jsou.
,,Paní Foxová, je mi líto, ale nesmíme vás odsud pustit," zamračí se Michael.
,,Jestli tam nedojedu, Logan zemře!" vykřiknu a pokusím se ho obejít.
,,Je mi líto. Máme své instrukce."
Ještě dnes očekávejte další ;*
