-19-

6.3K 226 0
                                    

,,Jak je na tom?" přiběhne k nám mamka a podá mi malého Owna, který vypadal stejně neklidně, jako my. 

,,Je na sále. Nic víc nám neřekli. Jsou tam už hodinu," vzlyknu. Logan mi vezme Owna a já vpadnu mamce do náruče. ,,Proč nám to neřekl dřív?" 

,,A já si myslela, že má milenku," uchechtne se se slzami v očích. 

,,Dojdu do auta pro autosedačku," ozve se Logan. S povadlým úsměvem přikývnu a sednu si na jednu ze židlí. 

,,Dobrý den, vy jste příbuzní s panem Whitem?" dojde k nám poměrně mladý doktor. Obě se hned zvedneme a přikývneme. ,,Dobře. Právě je po operaci a je stabilizovaný. Je mimo ohrožení života. Avšak víte o tom nádoru, že?" 

,,Ano. Je to vážné?" mamce se klepal hlas. 

,,To nemůžeme určit. Ale pokud bude chodit na pravidelnou léčbu, mohl by se jeho život prodloužit o roky," vřele se na nás usměje. 

,,Smíme ho vidět?" zeptám se dychtivě. 

,,Bohužel. Může k němu jen jedna osoba. Navíc ještě spí," otočím se na mamku a pohledem ji naznačím, aby šla. 

,,Dej nám vědět, jakmile se probere," rozkážu jí a ona přikývne. Ještě ji obejmu a pak se vydám ven z nemocnice. Po cestě potkám Logana, který sek nám chystal. 

,,Tak co?" zeptá se opatrně. 

,,Je stabilizovaný, ale může za ním jen mamka. Říkali, že když bude chodit na léčení, může s rakovinou žít i roky," hlesnu s nadějí. To by znamenalo, že by viděl Owna vyrůstat. Mohl by mít alespoň jednoho dědu. 

,,To je dobrá zpráva, Tess," usměje se a přitáhne si mě do náruče. ,,Pojeďme domů. Vysprchujeme se a trochu se prospíme," uchopí mou tvář. 

,,Jak ses vůbec mohl opovážit odejít bez rozloučení? Co kdyby se ti něco stalo?" uvědomím si a začnu ho bouchat do hrudi. 

,,Nechtěl jsem se loučit, protože jsem měl aspoň důvod, proč jsem se musel vrátit," líbne mě na čelo. ,,Ale tvůj otec nás zachránil. To nikdy nezapomenu," pousměje se. Pohlédnu do jeho očí, ve kterých jsem se jako pokaždé kompletně ztrácela.

,,Jdeme domů," chytnu ho za ruku a dojdeme k autu. Když jsme dorazili domů, nakrmila jsem Owna, dali jsme si sprchu a pak jsme všichni usnuli. Díky bohu, jakoby to Own chápal, se ani jednou za noc nevzbudil, takže když jsem se ráno probudila, cítila jsem se úžasně. Problém byl, že Own ale nebyl v postýlce. Rychle jsem seběhla dolů a málem omdlela, když jsem spatřila polonahého Logana, jak po kuchyni tancuje s mým synem. Byl to tak dokonalý pohled, že jsem se tiše zastavila na místě a s rtem mezi zuby jsem to celé sledovala. 

,,A hele, mamka je vzhůru," všimne si mě a přejde ke mně. ,,Dobré ráno, lásko," dlouze mě políbí a pak mě naláká na dokonalou snídani. ,,Volala tvá matka. Už se probral," dodá a já se zářivě usměju. ,,Hned po snídani tam zajedeme," mrkne na mě a pak se všichni dáme do jídla, zatímco Own si hrál ve své ohrádce. 

,,Myslíš, že už je po všem? S Nickolsonovic rodinou," hlesnu a Logan přestane žvýkat. 

,,Ano. Zabili jsme každé z jejich rodiny. Už nemáme žádné nepřátelé,"chytne mě za ruku a jemně mě políbí na klouby. ,,Je po všem." 

***

,,Tati," vydechnu a opatrně mu padnu kolem krku. 

,,Mrzí mě, že jsem ti to neřekl dřív," povzdychne si. 

,,Tohle už nikdy nedělej. Nenechávej si všechna tajemství pro sebe. A hlavně se už nenechej postřelit, dobře?" pozvednu na něj obočí a on se s přikývnutím zasměje. 

,,Hele rád bych s vámi klábosil, ale dopují mě silným oblbovákem, takže jsem pořád unavený-" začne táta, když už jsme se bavili o úplných bizarnostech. 

,,Půjdeme. Odpočívej a zítra se zase uvidíme," líbnu ho na čelo a pak spolu s Loganem odejdeme. Na chodbě nám mamka předá Owna a pak se vydáme zpět domů. 

,,Tak mě napadlo, když už nejsme v nebezpečí, co kdybych se vrátili domů? Do našeho městečka?" navrhne. 

,,To bych moc ráda," přikývnu a krátce Logana políbím. ,,Měli bychom uspořádat oslavu pro Owna. V tom krytí jsme to nějak nestihli," uchechtnu se. 

,,Je to opravdu nutné?" zakňučí můj dospělí manžel. 

,,Lásko, oslava toho, že se nám narodilo dítě, je nutná. Navíc tatínkové se tam většinou opijí a druhý den se usmiřují se svými ženami," zakmitám obočím a on se celý hned rozzáří. 

,,Dobře. Uspořádáme večírek," pronese nadšeně, nad čímž se rozesměju. 


Jeeej! Vše dobře dopadlo :D Ale nebojte, není to konec ;)

Our ✔ |book 2|Kde žijí příběhy. Začni objevovat