,,Logane," zasměju se, když mě už po třetí stáhne zpět do postele a pevně mě schová ve své náruči. ,,Jen udělám snídani. Mám vážně hlad," oddělám jednu jeho ruku, ale on ji okamžitě vrátí zpět.
,,Jenže tím, že se zvedneš, skončí tahle dokonalá chvilka, kdy spolu jen tak ležíme v posteli a mazlíme se," zabručí s zaboří svou roztomilou tvářičku do místa mezi krkem a ramenem.
,,Slibuju, že hned, jak se vrátím, tak tu klidně zůstaneme celý den. Jen si dojdu na záchod a udělám nám snídani," políbím ho do vlasů a rychle se postavím na nohy.
,,Aha! Tak ještě záchod. Tím to začíná. Pak přijde sprcha, nakonec si půjdeš ještě zaběhat a tohle vše bude pryč," založí si ruce na své nahé hrudi a já se musím zasmát nad jeho výrazem.
,,Jestli nechceš, abych se tu počurala," ušklíbnu se. ,,Hned jsem zpět," rozejdu se jen v jeho tričku, v ničem jiném už nespím, ke dveřím.
,,Okamžitě se sem vrať!" zaslechnu za sebou. Jen se na něj otočím a s pobavením v očích na něj vztyčím svůj prostředníček. On propukne v záchvat smíchu a tak rychle vyklouznu ven a dojdu do kuchyně, kde připravím rychlou snídani. Ve chvíli, kdy dám vše na tác, jakoby se ve mě něco zhouplo. Rychle jsem doběhla do přízemní koupelny a včerejší večeři jsem vyklopila do záchodové mísy. Když už jsem si byla jistá, že je po všem, důkladně jsem spláchla, vyčistila si zuby a ještě si ústa vypláchla ústní vodou. Nevím, co je špatně. Včera jsem nejedla nic špatného. Navíc ráno jsem se cítila dobře.
,,To byla snídaně snad pro celý město?" uchechtne se Logan. Když na mě ale pohlédne, rychle se zvedne a přejde ke mně. ,,Co se stalo?"
,,Nějak mi není dobře, ale nedělej si starosti," pokusím se o úsměv a podám mu jeho snídani. On si mě znovu prohlídne, ale nakonec se do ní pustí. Já se zatím zachumlám do peřin. Jenže ve chvíli, kdy si Logan lehl vedle mě, jsem znovu vyletěla do naší koupelny, kde jsem vyvrátila i ten zbytek a pak se jen nasucho dávila.
,,Tohle není normální," založí si ruce na hrudi a celou mě sjede pohledem. ,,Odvezu tě k lékaři," otočí se ke skříni a začne si vytahovat oblečení.
,,Nic to není. Asi jsem něco snědla nebo tak," pokusím se ho uklidnit. ,,Hele lehneme si do postele a budeme odpočívat. Jsem si jistá, že mě to do večera přejde," zalezu si zpět pod peřinu. Logan na mě chvíli kouká, ale nakonec oblečení hodí zpět do skříně a lehce si vedle mě. Celý den jsem koukali na filmy a večer se mi udělalo doopravdy dobře. Jenže ve chvíli, kdy jsem se vzbudila ve tři ráno a vyzvracela i svou malou večeři, jsem věděla, že tu není něco v pořádku. A pak mi to došlo. Rychle jsem utíkala ke kalendáři a hledala červenou tečku. Když jsem ale zjistila, že tu jsem promeškala už před skoro dvěma týdny, doslova se mi zatočil svět. Rychle jsem si sedla na židli v kuchyni a hleděla do tmy, kterou prořezával jen měsíční svit. Co když jsem těhotná?
Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale když jsem se vrátila do postele, pomalu svítalo. Logan se lehce pohnul a pootevřel oči.
,,Jsi v pořádku?" zachraptí svým rozespalým hlasem. Jen matně přikývnu a nechám ho obmotat své paže kolem mého pasu. Samozřejmě jsem neusnula. Jak bych mohla, když mi v hlavě létalo milion otázek. A proto, když nastala sedmá hodina, jsem potichu vstala, udělala si drdol a oblékla se. Tiše jsem vyšla z domu a autem dojela k lékárně. Když jsem se vrátila zpět do auta, pohled mi padl na igelitku, ve které byla malá krabička. A v té krabičce byla odpověď na mé otázky.
No tak co myslíte? :D
