Pondělky. Nesnáším je. Logan chodí brzy do práce a já se tak musím válet v posteli sama. Navíc mám ten den pět přednášek a domů se dostanu až skoro večer. A co je na to to nejhorší? Opakují se týden co týden. Proto, když jsem dnes vstala z postele a dala se tak nějak do kupy, nevypadala jsem úplně vesele. Radši jsem tak nasedla do svého mini autíčka, se kterým mimochodem budu slavit brzy roční výročí od doby, co jsem si na něj pyšně ušetřila, stavila se v kavárně pro velkou dávku pozitiva v podobě kofeinu a zaparkovala na školním parkovišti, abych se vydala na svou první přednášku. Samozřejmě, když jsem odtamtud odcházela, byla tma. Chtěla jsem jet domů, ale rozezvoněl se mi telefon s jménem mého manžela na obrazovce.
,,Logane? Děje se něco?" moc se nestává, že by mi volal v tuhle dobu. Vlastně Logan mi nikdy moc nevolá. Spíše si píšeme zprávy a nebo jsme prostě spolu.
,,Potřebuju, aby jsi přišla ke mně do kanceláře. Hned," řekne pevným hlasem. Co se kruci stalo? Spěšně jsem zavěsila a vyjela k budově, kde spolu s mým otcem pracuje. Už když jsem vcházela do jeho kanceláře a pohlédla do jeho tváře, jsem věděla, že je něco špatně. A ve chvíli, kdy mě ani nepolíbil na přivítanou, se mi to potvrdilo.
,,Děje se něco?" hloupá otázka. Jasně, že se něco děje.
,,Nechtěl jsem, aby si se vracela domů," opře se více do židle a pohlédne na stůl před ním. ,,Musíme se přestěhovat. Jen na určitou dobu," pronese s naprostou vážností a já se lehce zamračím.
,,Co se stalo?" tohle jsou přesně ty nevýhody mít za manžela mafiána.
,,Jde po nás jedna rodina a teď, když nás bude o jednoho víc, nemůžu dovolit, aby se něco stalo. Mí lidé nám zajedou pro věci a my se zatím přesuneme do nového domu. Až bude po všem, zase se sem vrátíme. Slibuju," natáhne se přes celý stůl a chytne mě za ruku. ,,Nic se vám nesmí stát, chápeš?"
,,Dobře. Tak jdeme," měla jsem čekat, že se něco stane. Byl tu takový klid. Až moc velký klid. Bylo to jen ticho před bouří, která právě začíná. Logan se zvedne ze židle a ze šuplíku si vyndá zbraň. Nesnáším ten pohled na něj, když ji drží. Je s ní, jako někdo úplně jiný. Všimne si mého pohledu a zbraň schová za pas u kalhot. Pak mě chytne kolem pasu a vyjdeme z jeho pracovny. Venku na nás čekají dva jeho lidé, kteří nás dovedou do přízemí na parkoviště, kde nasedneme do černého auta s kouřovými skly. V autě na nás čeká řidič a další dva muži, kteří nás mají zřejmě hlídat.
,,Hej, bude to v pořádku," Logan si všimne, jak nervozně poklepávám nohou a tak na ní položí svou dlaň a zahledí se mi do očí. ,,Ohlídám to," a konečně se ke mně skloní, aby mě políbil.
Nevím, jak dlouho to trvalo. Možná hodinu nebo dvě, ale dojeli jsme na místo. Nejdříve vystoupili ti muži a za nimi my. Dovedli nás až k novému malému domu, který byl pokrytý šedými cihlami. U vchodu se zastavili a nechali nás projít. Jeden zůstal veku, druhý vevnitř. Před námi se rozprostíral krásný obývací pokoj propojený s kuchyní. Když jsme vyšli po schodech, našli jsme troje dveře. Jedny byli od naší ložnice, druhé od koupelny a třetí od dětského pokoje. Vše bylo krásně vybavené, že mi to skoro připomínalo náš domov.
,,Tady jsme v bezpečí. Kolem domu jsou všude hlídky a navíc tu jsem já. Nic se nestane, jen tu musíme pár dnů zůstat," přešel až těsně ke mně a chytl mou tvář do dlaní. ,,Miluju tě," skloní se ke mně a dlouze mě políbí.
Zdravím :) Máme tu výsledky hlasování ohledně jména pro prcka... A vítězí... Own! Bylo to o chlup, jelikož pro Owna jich bylo osm a pro Tobiho sedm, ale rozhodli jste, takže brzy do rodiny přivítáme Owna Foxe :D Snad jste spokojení a musím říct, že tohle hlasování mě baví, takže vás budu zapojovat častěji :)
