Tajemná minulost

Odmítnutí

Svět okolo mě jakoby zmizel a já vnímala jen sebe a Lukase. Čas se zastavil a já se cítila dobře do chvíle než se mi před očima promítla scéna jak se vyspal s Dianou.Okamžitě jsem se začala odtahovat od něj, což mělo za následek že jsem velkou ránou spadla na zadek.  Oba jsme na sebe chvíli zírali asi jsme se snažili pochopit co jsme to právě málem udělali i když víme že jeden z nás by z toho měl radost.  Pak mi podal ruku aby mi pomohl se zvednout ale já ji odmítla a vstala jsem raději sama.

"To co se málem stalo,mohlo být hezký,mohlo to být zase mezi námi jak dřív"

"Byla jsem rozrušená,vlastně pořád jsem, nebylo by to správné"

"V tom máš možná pravdu"

"Budu spát v obývacím pokoji, neboj se ráno zmizím"

"Byl bych radši kdyby jsi neodcházela"

Nechala jsem jeho poznámku bez povšimnutí a vydala jsem se dolů. Tam jsem si lehla zpátky na gauč a přetáhla si deku přes hlavu. Bylo toho na mě za jeden den až moc a on to ho pěkně využil,měla bych se zlobit ale už nemám sílu ani na to. Pomalu jsem začala zavírat oči a než jsem se nadála,usnula jsem.

Probralo mě až chodění po kuchyni kde stál Lukas, když jsi  všiml že na něj koukám jeho pohled raději otočil jinam . Po včerejší noci mezi námi bylo divné napětí o které já ale nestála. Zvedla jsem se z gauče a natáhla na sebe kalhoty které leželi na zemi. Když jsem stála u vchodových dveří připravená odejít tak mě chytil za zápěstí a zastavil.

"Vrátíš se ke mně, možná to ještě nevíš ale já to vím"

Neměla jsem sílu už mu to dál vymlouvat. Prostě jsem se otočila odešla jsem, věděla jsem že do domu se ještě nedostanu  ale měla jsem dost toho boje a nátlaku o to aby jsme se vrátily k sobě. Využil chvíle kdy jsem byla zranitelná a málem mě dostal do postele. Jestli mě chce takovým způsobem dostat zpět tak se mu možná už radši budu vyhýbat.

Využila jsem ten čas na hledaní Bosse dokonce jsem se ptala lidí ale nikdo ho neviděl. Všechno se nějak začalo obracet špatným směrem, jak rychle se dokáže něčí život rozpadat. Neměla jsem už sílu hledat a tak jsem si sedla na lavičku na náměstí. Když jsem uslyšela povědomí hlas, věděla jsem kdo to je ani jsem se nemusela ohlédnout. Diana a její parta, stejně tak natvrdlá jako ona sama asi chápu proč za ni tedy chodí jak její pejsci. Vše co řekne je pro ně svaté, myslím že i kdyby skočila z okna její poddané by ji vzorně následovaly.  Nechtěla jsem s ní mluvit a ani aby mě viděla , nestala jsem o její přítomnost. 

Její kroky se ale blížily pomalu ke mně "koukejme kdopak tu je". Věděla jsem že už nemám kam utéct , prostě jsem tam jen seděla a počkala co se bude dít. Nechtěla jsem se ale vzdát jen tak, nesložím se před ní a neukážu ji že mě zranila. Neodkladná chvíle nastala, stála těsně přede mnou a usmívala se na mě tím svým falešným úsměvem který ji snad věřil jen náš učitel matiky.  

"Co po mě chceš Diano?"

"Jen se chci podívat koho Lukas odkopl kvůli mně"

"Nevím jak to teda spolu máte ale už pár dní se snaží aby jsem ho vzala zpět"

"To víš, jsem tak skromná a bylo mi tě lito, tak jsem mu řekla at se vrátí k tobě, že na lepšího nemáš"

Tohle už jsem nevydržela, neměla jsem na ni už nervy. Tahle holka mě neměla ráda už od školky ale netušila jsem že je schopná i takové ubohosti . Nejhorší je že netuším co jsem ji tak zlého udělala, jako kdyby se na mě podívala a řekla si "Jo,tu budu léta trápit" a taky se ji to podařilo. Ale v ten moment už jsem to v sobě neudržela a dala ji facku. Vypadala překvapeně i její poddané vypadaly že tohle nečekaly ale mně se ulevilo. 

"Už toho mám dost Diano, léta si na mě utočila a já to snášela ale tohle jsem od tebe nikdy nečekala. Jsi prostě jen ubohá a největší chudák jsi tu ty když děláš takové odporné věci. Pokud nemáš jiný způsob jak si najít kluka než přebrat ho jiné tak potom na lepší nemáš ty"

Po téhle větě jsem hrdě odešla, cítila jsem v zádech ty pohledy které kdyby mohli, zabily by mě na místě. Já ale byla spokojená, jako kdyby ten vztek ve mně zmizel a já se cítila líp. Neříkám že už mě nebolí co mi udělali ale už je mi líp. K mému dobrému pocitu přidal fakt že mi napsal Tom už byl doma a já se vydala za ním. 

V blízkosti domu jsem uslyšela štěkot který patřil Bossovi. Poznala jsem to podle toho že on to pořádně neuměl,takže to spíše znělo jak pískaní nějaké hračky. Byly jsme s tím i u veterináře ale je to něco s čím se narodil. Přidala jsem do kroku až jsem stala u dveří,naštěstí Tom nezamkl a já otevřela dveře. Ve dveřích mě přepadl Boss který na mě skočil a začal mě olizovat. Nesnášela jsem když tohle dělo protože jeho dech smrděl po rybách ale v tuhle chvíli mi to bylo zcela jedno.  Ve dveřích se objevil Tom

"Vypadá jako kdyby tě týden neviděl"

"Taky že neviděl ale jen den"

"O něčem nevím?"

"Včera večer mi utekl a nemohla jsem ho najít,jen jsem nečekala že se vrátí sám domů"

"To víš, vždy se vrátí tam kde ví že dostane najíst"

"Právě jsi zkazil tu romantiku že se vrátil protože mě má rád"

Škodolibě na mě mrkl a pomohl mi ze země. Boss mě ale dál kroužil okolo nohou dokud jsem mu nedala pamlsek. Možná měl přece jen Tom pravdu s tím jídlem a náš pes je prostě jen nenažraný. Všimla jsem si jak na mě Tom zírá a já nechápala o co mu jde.

" Co tak koukáš,příšero?"

"Vypadáš spokojeně,něco se stalo?"

"Nic jen jsem si něco asi srovnala v hlavě"

"Takže,co budeš dělat?"

"Prostě budu žít dál"

Konečně jsem si to srovnala v hlavě,nebudu se dál utápět v tom co bylo ale budu si vytvářet to co bude.