Tajemná minulost

Přetvářka

Přišlo pondělí,rodiče se vrátily domů a vše se vrátilo do starých kolejí. Oba se snažili nevytahovat jméno Lukas ale nějak moc jim to nešlo. Snažila jsem se vždy tyhle řeči nevnímat a dělat že se nic neděje. Taky Lukasovi jsem se vyhýbala a vážně se mi to dařilo i když po nocích mě stále trápil smutek za jeho přítomností. Taky do klubu jsem začala chodit méně, Sarah mi říkala že se mám jít bavit ale já byla radši ve svém pokoji a třeba si malovala. Kdysi mě to vážně bavilo ale pak jsem objevila Sarah, volnost a kluby a tenhle koníček šel okamžitě bokem. Lukas se mě ale vždy snažil navést mě na něj zpět taky se mu nikdy nelíbila Sarah kvůli její zálibě v alkoholu. Nebudeme si lhát ani jeden se neměli rádi a můj čas jsem musela dělit na oba. Můj čas jsem v tuhle chvíli věnovala jen Sarah ale i tak jsem ji viděla málo protože zatím co já do klubu moc nechci ona je tam spíše jak doma.

Všichni jsme se báli co tak velkého nám chce mamka říct a tak jsme všichni seděli napjatí při snídani.

"Dnes přijdou na večeři Eriksonovi , mají vážně fajn syna, ve tvém věku Emily"

Málem jsem se udusila kouskem rohlíku který jsem zrovna měla v puse když jsem uslyšela svoje jméno. Nemůže snad myslet vážně že mě chce chvíli po rozchodu dát dohromady s někým jiným, nejsou to ani dva týdny kdy jsme s Lukasem ještě byly pár.

"Nemyslíš doufám vážně to že mě chceš s ním dát dohromady?"

"Myslím že nový vztah by ti prospěl, zase by jsi byla veselá"

"Ale na to nepotřebuji vztah jako náplast, prostě mě to jen ještě bolí, Lukase miluju..pořád"

"Ale on není pro tebe"

Tohle mě zarazilo. Celou dobu jsem si myslela že má mamka Lukase ráda ale nevěděla jsem že to vidí takhle. Ranilo a zamrzelo mě to,rychle jsem vstala od stolu a odešla do svého pokoje. Slyšela jsem jak za mnou mamka volá ale já utíkala dál. Dva roky se tváří že je spokojená s tím že jsme spolu a po rozchodu mi řekne tohle. 

Uslyšela jsem kroky přicházejicí do mého pokoje a připravovala se co řeknu mamce ale pro mé překvapení vešel do pokoje táta. Sedl si ke mně na postel a hladil mě po zádech.

"Mrzí mě to že ti to řekla takhle, já Lukase měl vždy rád ale tvoje máma to vidí jinak"

"Co jí na něm tak vadí nebo spíš vadilo?"

"Nelíbilo se ji z jaké rodiny pochází, že jeho máma pije a tak"

"Ale on za tohle nemohl, nikdo jste ho pořádně neznal, jen já"

"Já vím, měli jste spolu hezký vztah"

"Co ten zítřek teda?"

"Nachystej si hezké oblečení a tvař se že po tom klukovi hrozně toužíš a máma bude spokojená"

"Ale to není pravda, nechci někoho jako náhradu"

"To ona ale nemusí vědět"

Mrkl na mě a pak mě naposledy pohladil po zádech. Stal u dveří ale pak se ještě ke mně otočil "Některé chyby v životě se dají odpustit". Pak zmizel v chodbě a mně utkvěla ta věta v hlavě, možná měl pravdu a některé chyby se odpustit dají pokud se napraví. Vytáhla jsem svůj skicák k uvolnění mé mysli od všech problémů. Z něj ale vypadla fotka,byla jsem na ni já a usmívala se. Fotil ji Lukas v ten kdy jsem si domů dovedla Bosse. Ukápla mi slza nad touto vzpomínkou a fotku jsem si schovala pod polštár, nevím ani proč ale prostě jsem ji tam chtěla.

Pak jsem se vrhla do malovaní. Abych nějak uvolnila mysl od představy zítřka, kdy budu vypadat jako hodná dcera která poslouchá svoji maminku. Je mi zle z pomyšlení že bych s tím klukem něco měla, nemůžu. Sice s Lukasem nejsem ale něco ve mně mi říkalo že bych ho tím podvedla. Vím je to blbost, on podvedl mě ale já to tak cítila. 

Přetvářka,tak bych nazvala zítřejší den.