Tajemná minulost

Jsme v tom spolu

Přemluvila jsem tatku aby mi svěřil spisy lidí kteří za sebou mají vězení doufajíc že tam najdu něco o svém pravém otci. Seděla jsem nad tím snad dvě hodiny ale nedostala jsem se k ničemu co by nám pomohlo. Byla jsem už zoufalá ale nechtěla jsem do vzdát, bylo to moje vysvobození od těch chlapů i od problému.

"Nevzdávej to, my ho najdeme"

"Zbytečně tě zatěžuji svými problémy"

"Zlato, jsme v tom spolu, nenechám tě v tom"

"Děkuji"

"Takže ty si vezmi tuhle složku a já se mrknu to další"

Podal mi složku a oba jsme se dali do hledaní. Bylo to neuvěřitelné kolik tam bylo jmen a už mi nahánělo hrůzu co jsou ti lidé schopni udělat. Měli jsme štěstí že byl táta tak uznávaný právník a spisy mu daly, ale nadšení z toho moc nebyli. 

Uběhly další dvě hodiny a já pomalu usínala,probral mě až Caleb který vyskočil ze sedačky.

"Sakra, co tak vyvádíš?"

"Našel jsem ho, teda jméno sedí i trestní čin "

"Bože, konečně"

Vzala jsem si od něj spisy a zavolala do místní věznice která tam byla napsaná. Trvalo než mi to zvedla docela nepříjemná žena, zprvu mi nechtěla věřit že jsem jeho dcera nakonec mi ale řekla že ho propustili. Bez rozloučení hovor ukončila a já zůstala zmatená, myslela jsem si že můj otec je pořád ve vězení ale oni už ho propustili.

"Tak co víš?"

"Propustili ho, údajně"

"Řekli tě o něm něco víc?"

"Ne, byla docela nepříjemná takže jsem z ní dostala s těží tohle"

"Zkusíme net, tam v téhle době najdeš všechno"

"Myslíš jako že bude na fb?"

"Prosím tě, kdo v téhle době nemá FB a nemusíme najít jeho ale třeba nějakého jeho známého a ten nás k němu dovede"

"Tohle pomalu vypadá jak nějaký detektivní případ"

" Však i jsme, takový dva detektivové"

Caleb si mě přitáhl do náruče a věnoval mi pusu na čelo. Pak jsme se oba vrhly na prohledávání sociálních sítí.  Věřila jsem že se k němu nějak dostaneme jen jsem nevěděla jak dlouho to bude trvat. 

Tohle hledaní ale přineslo ovoce hned po chvíli, našli jsme ženu která bydlela poblíž města kde můj otec bydlel naposled. Po delší době zkoumaní jejího profilu jsme našly i mého otce, byl to starý chlap který mi nebyl moc sympatický. 

V první moment jsem tam hledala nějakou podobu mezi námi ale žádná tam nebyla. Jeho tvář byla poznačená alkoholem a taky časem, vypadal starší než ve skutečnosti je. Pozorovala jsem jeho tvář a moje chut s ním nějak navazovat kontakt se ztrácela ale věděla jsem že to potřebuji abych měla klid a mohla žít jako do ted. 

Všimla jsem si telefonního čísla u jeho profilu a okamžitě toho využila. Chvilku to trvalo ale nakonec to zvedl, měl tvrdý a chraplavý hlas který mě vyděsil.

"Hálo, sakra kdo je tam?!"

"Tady vaše dcera Emily"

"Hodně blbej vtip holčičko"

"Tohle není vtip, kéž by byl"

"Kde jsi mě našla?"

"Jsem chytrá, přišla jsem si na způsob. Chci po vás ale jen jedno, odvolejte ty gorily co jste na mě poslali, já za vás nic platit nebudu"

"Tak poslouchej, ty sis žila jako královna mezitím co já hnil v base, zasloužím si nějaké odškodné"

"Za tu basu si můžete sám, kdyby jste nevedl život jaký jste vedl tak neskončíte takhle"

" Ty máš co povídat o životě, když jsi měla na růžích ustlané "

"Jste mi úplně jedno i váš život , jediné co chci tak aby jste odvolali ty chlapi a já měla klid"

"Na to zapomen holčičko" 

Po téhle poslední větě hovor ukončil, já zůstala ohromená stát uprostřed místnosti s telefonem v ruce. Vlastně nevím co jsem čekala ale tohle mi vyrazilo dech, byl tak chladný a bezcitný. 

"Lásko kašli na něj, on ti nestojí za žádné slzy ani stres"

"Ale co ted budeme dělat, pokud se nepotká s těmi muži tak pořád půjdu po mně "

"Pořád jim nevěřím ale mám nápad"

"To je jaký?"

"Dovedeme je za tvým otcem sami, adresu víme a auto máme taky"

"FB je zázračná věc"

"To si piš, prostě to zvládneme a ty budeš mít klidný život jako před tím"

Měla jsem strach, poprvé jsem měla svého skutečného otce vidět naživo, nevěděla jsem co mě čeká ale veděla jsem že Caleb bude stát při mně.