Tajemná minulost

Řekni mi pravdu

Chtěla jsem jít  dovnitř když mě zastavil něčí hlas, bylo mi hned podle výšky hlasu jasné kdo to je.  Otočila jsem se na Megan která vypadala ještě víc jako nějaká děvka než obvykle, samozřejmě nechyběl její pes který vypadal že mu dlouho nedala najíst. Chtěla jsem být milá a nedat na první pohled, tak jsem se na ni usmála tak nejupřímněji jak to šlo.

"Myslela jsem si že dnes nepřijdeš a Caleb bude sám"

"Neboj, já se od něj ted jen tak nehnu"

"Škoda ale svoje už jsem si s ním užila"

Najednou jsem se zarazila, před tím mi Caleb říkal že s ní vůbec nic neměl, že není ani jeho vkus.

"Je mi úplně jedno co říkáš, vymýšlet si umí každý"

"Pokud bych si vymýšlela jak bych asi věděla že má tetovaní hrací kostky na zadku"

Měla pravdu to tetovaní tam je, udělal si ho když byl na základní škole a vsadil se s kamarády jestli přeskočí střechu. Skončil v nemocnici a i přes tento fakt sázku pro ně všechny prohrál. Už jsem neměla chut ji poslouchat, snažila jsem se být milá ale jí šlo jen o to jedno, o Caleba. Otočila jsem se a odešla jsem pryč, byl to jen takový další bod do mého zklamaní. 

Snažila jsem se ale vypadat co nejvíc vyrovnaně ale moc to nešlo. Vyjela jsem do Calebova patra a už mě to naštvaní pomalu opouštělo ale přes moje opakované zvonění nikdo neotvíral. Mohlo mi dojít že jsem měla dopředu oznámit že přijdu ale nějak mi to v tom spěchu nedošlo.

Nechtěla jsem odcházet, vlastně jsem ani nevěděla kam jinam bych šla. Domů se mi jít nechce, přivodila bych si maximálně tak další přednášku a o to moc nestojím, se Sarah jsem se neviděla ani nevím jak dlouho. Pořád ji mám strašně ráda ale její priorita jsou pořád večírky a spousta neznámých lidí. Já se rozchodem s Lukasem nějak uklidnila , změnila jsem se a doufala jsem že k dobrému. 

Moje čekaní bylo čím dál delší, chtěla jsem mu i volat ale mobil jsem si v tom spěchu nechala v tátové kanceláři. Když jsem si to uvědomila dost jsem sebou škubla, pokud ho tam najde bude hned vědět že jsem něco hledala. Přepadl mě pocit že bych měla jet domů abych mu vše vysvětlila ale touha vidět Caleba byla silnější. 

Konečně jsem uslyšela výtah ze kterého vystoupil i Caleb, moje srdce bušilo štěstím díky tomu že jsem ho viděla i když to bude i tím že jsem konečně nemusela dřepět na studené chodbě. Vypadal dost zaskočeně když mě tam uviděl sedět.

"Čím jsem si vysloužíš tuhle donášku až před dveře?"

"Potřebuji s tebou mluvit"

"Ajé, tohle nikdy nesvědčí o ničem dobrém"

Vešli jsme společně do bytu a posadili se do obývacího pokoje.

"Takže co jsi chtěla probrat?"

"Proč si mi nikdy neřekl o tvojí minulosti?"

"Nevím o čem to mluvíš zlato"

"Nedělej že ne, našla jsem záznamy, můj táta byl tvůj právník"

"Co potom chceš ode mně , vše už očividně víš"

"Chci slyšet pravdu, tvoji verzi příběhu, chci to slyšet od tebe"

" Byl jsem mladý a taky blbý, chtěl jsem patřit do party a tak jsem začal brát drogy , bylo to v pohodě. Pak je ale chtěli i prodavat dál, já odmítl, začali vyhrožovat a já se cítil v pasti. Nakonec nás chytili, měl jsem štěstí na tvého tátu, ten mě z toho vysekal a já mu nikdy nebudu víc vděčný "

"Proč jsi mi to neřekl když jsi mě poznal?"

"Nevěděl jsem že jdeme právě k vaší rodině, to jméno mi přišlo povědomé ale nějak jsem to neřešil, pak jsem tě uviděl a už jsem v tom lítal"

" Měl jsi tolik času mi to říct"

"Ale já se bál, bál jsem se že mě odsoudíš, mohl jsem tušit že na to stejně přijdeš, jsi chytrá a já ten vůl"

" Každý děláme chyby , je to normální přece a pokud tě do toho zatáhli , nebyla to tvoje cesta"

" Měla by jsi vědět další, dřív než jsi na to přijdeš sama, kdysi jsem zbil kluka, byl to vůl a já si uvědomil co jsem udělal až bylo potom. Každý den jsem za ním chodil do nemocnice abych věděl jak na tom je"

"Proč jsi za ním chodil když říkáš že to byl vůl?"

"Byl a pořád je, naštěstí už nemám tu čest ho potkávat. Cítil jsem se příšerně proto co jsem udělal, zmlátit člověka at je to jakýkoliv blbec se nemá"

"Proč jsi ho vlastně zbil?"

"Bylo to kvůli holce, myslel jsem že mě miluje ale doopravdy s námi hrála jen obyčejnou hru. Znáš to, první láska, byl jsem naivní a když mi řekla že ji ubližuje dělal jsem vše proto abych ho dostal, zjistil jsem o něm jak se chová i jaký vůl to je. V nemocnici jsem se potom všem dozvěděl že ji nebil , to si ona vymyslela,dodnes si to vyčítám"

"Kdo byla ta holka, znám ji?"

"Znáš ale neřeknu ti která to je"

"Vlastně ani nemusíš, já to tuším sama"

" Jsi vážně chytrá"

"Megan, že ano?"

Sklopil svůj pohled a mně bylo jasné že mám pravdu. 

"Jsi naštvaná?"

"Ano ale ne protože jsi mi neřekl moji minulost ale protože jsi mi i do očí řekl že by sis o ní ani kolo neopřel, lháři!"

S prásknutí dveří jsem se zavřela v ložnici a spustila příval slz.