Tajemná minulost

Cesta k pravdě

Když jsem vyložila doma situaci nikdo nebyl příliš nadšený, kromě mé matky, ta vypadala že jí to je naprosto jedno. Raději jsem jim zatajila část s muži kteří chtějí peníze a řekla jen že chci vidět kdo je můj skutečný otec. Na jednu stranu to byla pravda ale nebyla jsem si jistá jestli bych jela kdyby nebyla situace jaká je. Nejvíc mě trápil táta který z toho vypadal dost zničeně, později v noci když jsem den před odjezdem šla dolů do kuchyně pro vodu vyšla jsem si jak sedí u krbu a v ruce drží rum. Když jsem za ním přišla pokynul na křeslo vedle něj.

"To máš alkoholický dýchánek nebo se něco děje?"

"Čemu uvěříš spíš?"

"Tomu že se něco děje, moc dobře už tě přece znám"

"Jeden za chlapem co je tvůj pravý otec, to zamává s každým"

"Ty si mě vychoval,byl jsi tu pro mě když jsem byla nemocná a když se něco stalo řešil si ten problém to je pro mě táta"

"Ty jsi vážně poklad"

Dala jsem mu pusu na tvář a vrátila jsem se zpět do svého pokoje. Byla jsem nervozní z toho celého a s těží jsem usnula. Když venku zatroubil Caleb ve svém autě tak jsem byla dost nepoužitelná ale i přes to jsem si zvala batoh a vyšla jsem ven. Nikdo nebyl doma takže na loučení nepřišlo a já nastoupila ke Calebovi. 

Dala jsem mu pusu a on nastartoval, vyjely jsme z města a já jen pozorovala cestu.

"Jak se cítíš?"

"Dost nervozně a taky mám i strach po tom jeho telefonátu"

"Neboj, já tam budu s tebou, nic si nedovolí"

"Jak dlouho vlastně pojedeme?"

"Asi necelé tři hodiny"

"Tak to ti tady usnu"

"Radši by si mohla zkusit řídit , kus cesty aspoň " 

"Nevěřím si na to abych řídila "

"Na co teda ten řidičák máš?"

"Kdyby náhodou, v krajní nouzi"

" S takovým příštupem ani žádná nouze nebude"

"Dobře, chvilku se prospím a pak budu řídit"

Natáhla jsem se na místě spolujezdce a do minuty usnula, probral mě až Caleb který už měl u mého obličeje klíče. Neochotně jsem si je od něj vzala a vystoupila, vyměnily jsme si místa a já nejistě nastartovala.  Bylo to po dlouhé době co jsem seděla za volantem a nebyla jsem si tím moc jistá. Caleb se usmál, položil mi ruku na stehno a nohy vyložil na palubovku.

Sebrala jsem odvahu a rozjela, musím uznat že po chvíli jsem si už byla jistá a byla v klidu. Nakonec i Caleb vedle mě usnul a já si v klidu užívala cestu, okolo byly většinou jen lesy ale bylo to krasné. 

Nakonec po kratší době jsem přijela před starší chatu která ale vypadala udržovaně . Vyšla jsem z auta a vzala si svoji tašku, pak jsem vzbudila Caleba který ale vypadal že by si hodinku spánku ještě dal. 

"Musím říct že jsem asi dobrá řidička"

"Dojeli jsme až sem a nejsme mrtví, takže asi ano"

"Hej"

Praštila jsem ho do ramene a on si mě v ten moment přitáhl k sobě, objala jsem ho na načerpaní nějaké energie. Pak přes jeho rameno jsem viděla muže který vyšel z chaty, hned jsem veděla kdo to je. Byl to můj otec.