Tajemná minulost

Dej mi druhou šanci

Stál tam s kyticí v ruce a s výrazem který prosil o odpuštění. Mohla jsem čekat že ještě přijde ale i tak to pro mě byl šok. Čekal co řeknu,nebo udělám ale já nebyla schopná ničeho. 

"Můžu prosím dál? "...Usmál se na mě a já i přes moje váhání pokynula směrem dovnitř. Vzala jsem od něj kytici a daly ji do vázy i když jsem o nic z toho nestála. Jen jsem si přála aby mě nechal samotnou. Sedli jsme si na verandu ale já nebyla vůbec připravena na tento rozhovor.

"Mrzí mě to,vím že jsem to už říkal ale prostě. Byla to chyba uvědomil jsem si to,mohl jsem to zatajit a hrát že se nic nestalo ale já to neudělal"

"Tím to chceš omluvit,že jsi to mohl i zatajit?!"

"Ne takhle jsem to nemyslel. Asi jen hledám důvod proč nejsem takový debil ale jsem,to nemůžu popírat. Jen tě prosím dej tomuhle debilovi ještě jednu,jedinou šanci"

Nějak začal působit na moje city. Moje srdce mě nabádalo at mu skočím do náruče a zapomenu na vše ale rozum mi říkal at se držím dál. Lukas využil mého zabraní do myšlenek a začal se přibližovat ke mně. Než jsem se uvědomila cítila jsem jeho rty na těch mých,chvíli jsem spolupracovala pak mě ale rozum přemluvil. Odtáhla jsem se od něj a vytvořila mezi námi dostatečný prostor abych popadla dech.

"Jsem ráda že si přiznal že jsi udělal chybu ale nemůžeš čekat že ti hned padnu do náruče"

"Uznávám tohle jsem dělat neměl ani nevím co mě to popadlo,jen jsem to tak cítil. Řekni mi,co bude s námi dál?" 

"Nevím,prostě ted nevím. Nemůžu říct že tě nemiluji, to bych lhala sama sobě . Ted ale chci být sama, chci si to vše nechat projít hlavou. Ty si byl dva roky část mého života,prožili jsme spolu toho hodně. Dej mi jen čas"

"Máš ho kolik potřebuješ, budu čekat"

Prošel okolo mě ale ještě před tím mi věnoval malou pusu na líčko. Pak odešel pryč,po tváři mu sjela jedna neposedná slza která se proměnila ve vodopád slz. Sesypala jsem se na křeslo a brečela, do téhle chvíle jsem to brala tak že začnu znovu bez něj. Ale najednou tu zase byl ,kluk který mě jeden den na školním plesu vyzval k tanci a od té doby mi byl po po boku celé dva roky. Spoustu jsme toho spolu prožili po moji autonehodu loni v létě až po smrt jeho babičky. Byla jsem zmatená ,jednu chvíli jsem chtěla být zase v jeho náručí a za chvíli jsem ho už nechtěla vidět. Sarah ho nikdy neměla ráda ale to jen proto že se dotkl jejího ega tím že ji odmítl, vždy jsem ho před ní bránila. Nikdy ho nezná jako já, každý ho má za toho frajírka co mu je vše jedno. Nikdo neví že jeho mamka se sebrala a našla si jiného chlapa.

Mé myšlenky přerušili vchodové dveře. Rychle jsem utřela slzy a snažila se dělat že se nic nestalo,pak jsem šla za Tomem. Musel hrát fotbal protože jeho kalhoty byly maximálně tak na pračku. Ukázal nechápavě na kytku která stála na kuchyňské lince "Lukas?" nezmohla jsem se navíc jen na kývnutí hlavou. Potom ke mně přišel a objal mě " Je mi to moc líto" "Nevím co ted budu dělat,cítím se hrozně zmatená ".

Pustili jsme si film a objednali pizzu,protože Tom přišel k dedukci že jídlo je nejlepší lék na zlomené srdce. S tím jak byla ta pizza dobrá asi jednou uznám že má pravdu i když mé myšlenky to neuklidnilo. I když jsem se usmívala v hlavě mi stále běhal tok myšlenek co budu dělat dál,vlastně jsem sama nevěděla. Nejradši bych zmizel někam pryč kde bych tohle řešit nemusela,nebo se vrátila v čase a byla místo se Sarah s Lukase,pak by se nic nestalo.

"Přestan na něj myslet" 

"Kdo řekl že to dělám?"

"Jde to vidět i kdyby jsi nechtěla a já to chápu. Sice je mi jen 14 let a vztahy jdou mimo mě ale vy jste pro mě byly takový nerozlučný pár"

"Miluju ho a ani trochu jsem nepřestala. To je to co celou situaci zhoršuje"

" Co když to znamená že mu tu druhou šanci přece jen dát máš?" 

"Zdá se mi to nebo jsi na jeho straně?"

"Nejsem na ničí straně,to mi věř. Pouze vidím svoji sestru smutnou a to se mi nelibí"

"Takhle to prostě je když se dva lidi rozejdou v našem případě ho ten druhý zradí. Hlavně i když se to nezdá ty slzy mi pomáhají, dostat to ze sebe"

"Třeba by ti bylo líp kdyby jsi byla s ním"

"Nemůžeš čekat že druhý den už bude vše jak před tím,takhle to nefunguje. Neříkám jak to dopadne ale vím že to chce čas. Jsem unavená a dnes už toho mám dost tak si půjdu lehnout a neponocuj ty psychologu"

Za normálních příležitostí by mě nikdo do postele takhle brzo nedostal ale ted už se jen těším až konečně vypnu. Plácla jsem sebou do postele a okamžitě se mi začaly zavírat oči,kdyby mi nezačal vyzvánět telefon asi bych i usnula. S neochotou jsem nahmatala mobil,volal mi Lukas. Po chvilce vyzváněni a přemýšlení jsem to nakonec příjmula. 

"Emily,vím jak to mezi námi je ale každý večer jsme si volali. Tak jsem měl to nutkaní i dnes,vlastně ani nevím proč to dělám,omlouvám se"

"To nic,jen už jsem vážně unavená a chystala jsem se spát"

"Omlouvám se,hezky se vyspi, miluji tě"

"Pá"

Miluji ho ale neměla jsem sílu na to mu to říct,nechtěla jsem mu dávat naději že vše bude jak dřív.  Neubránila jsem se ale myšlence že to zavolaní mě potěšilo. Chvíli jsem nad tím přemýšlela ale pak už jsem odešla do říše snů,tam kde vše bylo jako před tím.