Tajemná minulost

Dokumenty

Celý den byl jako pohádka, byla jsem štastná a nemyslela na nic. Čas moji mysl ale dohnal , slunce pomalu zapadlo a já si uvědomila že mě čeká noc plná samoty ale já nechtěla Caleba opustit. Sedli jsme si na pláž a jen si užívali to ticho a klid, slova byla zbytečná, tohle nám stačilo.  Caleb si ale všiml mé smutné tváře a donutil mě abych se na něj podívala otočení mé tváře k němu. 

"Copak, princezno?"

"Jen přemýšlím že za chvíli budu zase sama v posteli a jak se znám začnu přemýšlet o všem zlém"

"Tak v tom případě by jsme tě neměli nechávat samotnou"

"Kam tímhle směřuješ?"

"Že bych zůstal, aby jsi nepřemýšlela o takových věcech"

Srdce mi přestalo být při představě že by jsme spolu strávili noc, nemyslela jsem na noc plnou sexu, na to se známe krátce. Nervozní jsem byla už jen s představy že by spal vedle mě.

"Pokud ale nechceš,jen tě odvezu domů"

"Ne,chtěla bych..asi jen, mámě by se nelíbila klučičí návštěva u nás doma ani Lukase u nás přes noc neviděla ráda"

"Něco mi říká že u mě by byla hodně ráda, myslím že obě naše rodiny"

"Vlastně jim to docela hezky vyšlo"

Trošku jsem se při mých slovech začervenala a Caleb se tomu zasmál. Pak mě chytl za bradu a něžně mě políbil, nikam nepospíchal, prostě jen čekal jak zareaguji já. Když jsi všiml že mi to nějak nevadí tak svůj polibek prohloubil. Než jsem se nadála leželi jsme oba na písku a Caleb se rukou zapřel o zem aby mě nezalehl. Přišla jsem si jak v nějakém romantickém filmu které já nemám zrovna v lásce ale ted jsem si to užívala. Byla jsem nervozní s každého pohybu a s napětí čekala co bude dál.

Nastoupily jsme do auta oba od písku, Calebovi ale očividně nevadila přítomnost písku v jeho autě. Chvilku jsem váhala jestli se ho na to mám zeptat ale pak jsem to zazdila a věnovala se pozorovaní mizející pláže za námi. Caleb si asi všiml jak se ohlížím tak se zasmál a věnoval mi malý polibek na ruku. 

V autě jsem i zavolala mámě jestli u nás nemůže Caleb zůstat aby nebyli překvapení když se vratí. Ta mi ale oznámila že nepřijedou,nakonec u babičky zůstanou přes noc a že ji nevadí přítomnost Caleba. Něco ve mně mi říkalo že je to tím že ho má ráda a je spokojená že ji ten plán tak krasně vyšel, proto nemá nic proti. Lukas pro ni byl prostě jen špatný kluk, jen jsem se to dozvěděla až po 2 letech. 

Zahnala jsem myšlenky které mi běhaly v hlavě a věnovala Calebovi pusu na tvář 

"Tak ta byla sladká,jako ty"

"Nedělej,budu se červenat"

"To přesně chci, aby jsi byla takové malé červené rajče"

"Hele,nemůžu za to že patřím k těm malým holkám zase ty pomalu neprojdeš přes dveře"

"Tak za první, jsem starší , za druhé, jsem kluk což se očekává že budu vyšší, za třetí, aspon si blíže mému srdci"

"Ty první dva důvody ti schvaluji ale ten třetí je typická romantická fráze"

"Člověk se snaží být trochu romantik a ty ho zadupeš do země"

"Aby jsi měl zase ke mně blíž"

Caleb vybuchl smíchy, možná to je egoistické ale sama jsem se nad svým vtipem pousmála. Doma jsme zaparkovali na místě kde kdysi stálo mamino auto ale to prodala když si našla práci v knihovně tady. Hned po příchodu do domu se Caleb rozvalil na sedačce a poklepal na místo vedle sebe.

"Máte krasný dům, to se musí nechat"

"Kdysi patřil dědovi, když těžce onemocněl tak se máma s tátou vrátili a byly tu až do jeho konce. Pak zjistili že dům přepsal na ně,než umřel"

"Co jeho žena? "

"Babička umřela když byl táta ještě mladý , začal chodit na střední když dostala rakovinu netrvalo dlouho a zemřela. Od té doby žádnou ženu neměl"

"Až tak ji miloval že si nedokázal představit život s jinou ženou"

"Děda byl děsný romantik, byly spolu už od základní školy a nikdy se od té doby nerozdělili"

"A rodiče od tvoji mamky?"

"Babička se ke mně vždy chovala chladně,takže ani nemám moc co říct. Děda si kdysi našel jinou ženu a babička se změnila,nějak zahořkla na lásku"

Najednou mě všechno tohle vyprávění o tom co bylo vzalo a po tváři mi skutálela jedna slza.Caleb ji otřel a věnoval mi pusu tam kde se nacházela ta slza. 

Vzpomněla jsem si na staré fotky které se nacházeli na půdě,chytla jsem ho za ruku a táhla ho za sebou. Na půdě bylo ale hrozně moc nepořádku a ani po 20 minutách jsme pořád neměli ty fotky. Místo toho jsme našli spoustu hraček které jsme měli jako malý pak ale i jednu hračku kterou si nepamatuji. Byl to plyšový králík který měl na bříšku obrázek mrkve.

"Copak se děje?"

"Nějak nevím že by jsme někdy měli takového plyšáka"

"To se občas stává, pokud jsi ho měla jako hodně malá tak se ani nedivím že si ho nepamatuješ"

"Možná máš pravdu,jen někdy o věcech moc přemýšlím"

Když jsem se ale podívala do bedny kde byl plyšák, leželo tam spoustu papíru které vypadali že tam leží hodně dlouho. Nějak jsem je nebrala na mysl pak jsem ale uviděla nějakou obálku která měla kožené pouzdro a byla celá od prachu. Chytla jsem ji a setřela tu vrstvu prachu byl na ní vyrytý nápis "DĚTSKÝ DOMOV KORREC"

Nemohla jsem popadnout dech, dětský domov, co to dělá v našem domě. Nevypadalo to podle stavu na dobu kdy tady žil děda, na to to bylo moc zachovalé. S třesoucími prsty jsem obálku otevřela a vytáhla první papír.

Byla na něm moje fotka, moje jméno ale s jiným přijmením. Když jsem četla dál došlo mi to, jsem adoptovaná.