Tajemná minulost

Těžké ráno

Probralo mě bouchaní na dveře do mého pokoje,po mojí noci plné alkoholu s moji nejlepší kamarádkou Sarah jsem neměla chut nikoho vidět . Ten někdo se ale nedal a bouchaní zesilovalo "Emily,notak..pust mě dovnitř" jak jinak můj bratr Tom. S těží jsem vstala z postele a nějakým motáním se dostala až ke dveřím. Vážně jsem ale nechtěla aby mě viděl takhle "Co chceš příšero?" "Mám ti donést snídani" "V tom případě jsi pozván dovnitř". Chytla jsem klíček a odemkla jsem mu dveře. Tom mi dal do ruky talíř s lívanečkami a natáhl se přes moji postel, nevypadal že by se chystal na odchod.

"V kolik si večer přišla? "

"Jsi můj bratr,né tatka aby ses mě ptal"

"Stejně se tě na to i on zeptá,tak si můžeš připravit lež"

"Přišla jsem chviličku po půlnoci"

"A realita? "....Usmál se na mě a já pochopila že doopravdy ví kdy jsem přišla.

"Padej příšero,půjdu ze sebe udělat člověka"

Už byl pryč z mého pokoje když se ale vrátil a strčil hlavu do dveří "Jako kdyby to ještě šlo". Po téhle větě rychle zmizel,já za ním ještě hodila polštář který ale letěl do prázdna.

Když jsem přišla do koupelny naskytl se mi pohled na čarodějnici. Vlasy jsem měla do všech stran a řasenka byla spíše mimo očí než na nich,jít spát namalovaná nebyl moc dobrý nápad. Hodila jsem si sprchu po které se mi udělalo daleko líp,navíc jsem se zbavila toho alkoholového zápachu.

Když jsem vyšla ze sprchy jako načasovaně mi přišla zpráva od Lukase "kočko,musíme si promluvit. Za půl hodiny na náměstí".

Sevřel se mi žaludek. Zprávy tohoto typu nemám ráda,hlavně když jsou od něj. Neváhala jsem,oblékla se a odešla ze svého pokoje.

Rodiče už byly v práci a v obývacím pokoji seděl jen Tom. Nebyl by to on kdyby jsi nevšiml že někam jdu "Kam se chystáš? " "Za Lukasem,hned jsem zpět" "Dobry,uživám si tu být sám" " No ale ne že to tady za tu chvilku zboříš" "To ti slíbit nemůžu".

Oba jsme se na sebe usmály a já odešla z domu.  Byl krasný jarní den a já vyšla z dobrou náladou něco ve mně mi ale říkalo že to by se mělo změnit. Když jsem přišla na náměstí už z dálky jsem viděla Lukase,vypadal nervozně a moje dobrá nálada pomalu mizela. Když mě uviděl nejistě se na mě usmál a přišel blíž ke mně. Normálně by mi dal pusu ale to se ted nekonalo,popadla mě panika.

"O čem jsi chtěl mluvit?" 

"Sluší ti to"

"Lukasi,sakra..řekni to"

"Udělal jsem něco co jsem neměl a mrzí mě to"

Ještě jsem nevěděla co se stalo ale moje srdce začalo praskat. Nezmohla jsem se na slovo ani na krok. Přitom jsem si jen přála zmizet,nebýt tam . Po tváři mi začaly stékat slzy

"Co jsi udělal?!?!"

"Věř mi,mrzí mě to. Bylo to jen jednou,nebude se to opakovat"

"Řekni to a neobkecávejto,stejně se tomu nevyhneš"

"Podvedl jsem tě,včera když jsi byla se Sarah. Byl jsem sám tak jsem šel taky do klubu a tam potkal Dianu,už jsem toho měl dost v sobě a ona taky,myslím že zbytek si domyslíš"

"Ale..proč jsi nešel za námi?"

"Víš že Sarah mě moc nemusí a nechtěl jsem vám kazit ten váš holčičí večer"

"Tímhle si ho hodně zlepšil,co ted čekáš?"

"To nevím ale prostě,si užasná holka,hodná a já tě miluju. Ano byla to chyba ale já už to neudělám"

"Dva roky vztahy a ty uděláš tohle. Kdyby jsi se líbal možná ti i odpustím ale vyspat se spolu,to je pro mě něco výjimečného. Možná jsem hodná ale přes tohle se nepřenesu i kdybych se snažila"

Už jsem to v sobě neudržela,propukla jsem v pláč. Lukas se ke mně přiblížil ale já ho nemohla ani vidět. Otočila jsem se a utekla pryč,neunikla jsem zvědavým pohledům sousedům, takže mi mohlo být jasné že za chvilku to budou vědět i moji rodiče. 

Naštěstí pro mě jsem na běhaní zvyklá takže pro mě nebyl problém utekat celou cestu až domů. Doběhla jsem až domů,můj dech už mi nestačil..byla jsem vyčerpaná.

Zklamaná,zrazená,podvedená..moje srdce bylo zlomené..