Tajemná minulost

Divadlo

Bylo tu ráno a já věděla co mě čeká, převářka pro máminu kamarádku a její rodinu. Nejradši bych byla celý den zalezlá ve svém pokoji ale to by mi už máma nemohla bouchat na dveře at se nepozapomenu hezky obléknout. Jako kdyby na tomhle dnu bylo něco hezkého, jenom obyčejné divadlo. 

Vzala jsem si šaty,sice byly moje nejoblíbenější ale necítila jsem se v nich. Netěšila jsem se na představu dnešního dne a to mé oblečení nezmění. Trochu jsem si upravila vlasy a šla do kuchyně kde už mamka s radostí připravovala oběd. Podle vůně něco dost výjimečné.

"No vidíš, takhle se mu budeš líbit"

"Nedělám to pro něj nebo pro kohokoliv jiného"

"Proč jsi pořád tak negativní? "

"Vážně nemůžeš čekat že se budu usmívat jak sluníčko potom co mi tady děláš seznamku"

"Je to jen společný oběd"

"Který ty velice hezky využiješ že, hlavně aby jsi tady neměla Lukase"

Vzala jsem jablko z misky a odešla na verandu. Chtěla jsem být sama dokud tady nebude plný dům kde se nebudu mít kde schovat. I kdybych měla, po chvíli by mě mamka našla a přivedla mě jako pejska zpátky. Nikdy se ji nelíbilo když jsem dělala něco co nebylo podle jejich představ, vždy dosáhla toho aby bylo po jejím. Moje máma vždy byla dominantní což se tátovi údajně na ni líbilo. Ale já nejsem jako on,nelibí se mi když mi někdo říká co mám dělat a hlídat mě na každém mém kroku. Občas jsem si myslela že na mě má čip, když jsem se Sarah utekla za školu po 20 min v parku mě našla a odvedla jako hodnou dceru zpátky do školy.

Dokázala jsem takhle sama na verandě sedět i hodiny.  Uklidnila jsem si tam vždy myšlenky a vše si urovnala v hlavě. Bylo to takové moje malé útočiště před světem. Můj klid ale přerušil pohled na kráčející pár staršího věku k našemu domu. Podle jejich oblečení a chůze té paní jsem usoudila že to je právě mámina kamarádka s jejím mužem který vypadal jako nějaký dost bohatý právník.  Pohledem jsem hledala toho jejich syna ale nikdo v jejich blízkosti nebyl, trochu se mi i ulevilo že třeba nemohl jít s nimi. Pak se ale vynořil vysoký kluk a moje nadšení zmizelo když přešel k nim a šli spolu společně. Zvedla jsem se a odešla z verandy dřív než mě mohli vidět teda aspoň jsem si to myslela. Zrychlili svůj krok a do chvilky byli u mě.

"Ty musíš být Emily"

"Jo to jsem já, máma už vás očekává"

Zdvořile jsem jim otevřela dveře a vešla společně s nimi do našeho domu. Máma vypadala nadšeně že se vidí a okamžitě ji běžela obejmout. Jedině ona se tu upřímně usmívala, táta měl nějakou práci ve firmě tak musel odjet a Tom má trénink fotbalu. Něco mi ale říkalo že to tak máma snad udělala schválně aby mě měla pěkně pod dohledem. Vždy jsem si myslela že byla dobrá dozorkyně ve vězení protože jsem neznala nikoho jiného aby měl takový přehled a respekt. 

Všichni jsme si sedli ke stolu a máma začala nosit na stůl, musím uznat že to vonělo báječně. Jde vidět že si na tom máma dala záležet, když už nic můžu si říct že se dobře najím. Máma a její přátele vedly dlouhé konverzace a já tam jen seděla a snažila myšlenkami být někde jinde. I přes moji snahu jsem tam ale stála byla, ale ten kluk vypadal že je myšlenkami úplně jinde. Jako kdyby mu celá tahle událost byla zcela jedno. Musím uznat že byl hezký což jsem nečekala, když už nic tak jsem aspoň viděla hezkého kluka.

Všechny pohledy se upřely na mě a já si uvědomila že na mluví. Vedly jsme dlouhý hovor o tom že se právě přestěhovaly do města a Caleb tady nemá žádné přátele takže by bylo fajn kdybych mu to tady ukázala. Jinými slovy by byli nejradši kdyby jsme se dali dohromady a mamka s její kamarádkou by byly k sobě ještě blíž. Tohle zacházení se mi vůbec nelíbilo, jako kdyby jsme byly jen věci a vůbec se neptali jak to chceme a cítíme my. Caleb už toho měl očividně taky dost a nasměroval si to na toaletu. Očekávala jsem že už ho neuvidím do konce oběda.

Chvíli jsme ještě vedla výslechy o tom jestli mám přítele. Na to se máma s radosti spustila do dlouhého monologu o tom co Lukas udělal. Už jsem nemohla dál hrát tohle divadlo a s prominutím jsem odešla od stolu a mé kroky následovali na verandu kde jsem se chtěla uklidnit.

Když jsem ale vyšla z domu čekalo mě překvapení na verandě s cigaretou v ruce seděl Caleb ani jsem si nevšimla že by tam šel ale očividně měl na celou akci stejný názor jako já. Nechtěla jsem ho otravovat nebo působit že za ním lezu schválně, takže jsem se otočila na odchod. Když jsem držela kliku ozval se "Klidně tu zůstan, ty jsi tu přece doma". Měl pravdu ale i tak mi to přišlo trošku divné tu být s neznámým klukem. Nakonec jsem si ale po chvilce váhání sedla k němu, nastalo to trapné ticho kterého jsem se tak bála.

"Tohle je trapné co"

Prolomil to ticho mezi námi ale já nevěděla co tím myslí a nechtěla jsem se ptát a být za tu hloupou, nakonec jsem ale tu hrdost ve mně překousla a zeptala se ho.

"Co tím myslíš?"

"Tohle všechno, ten oběd aby jsme se dali dohromady"

"Jo, nebyla jsem nadšená už co to máma navrhla ale ona je takový generál, takže jsem se bála odmítnout"

"To je jak u nás doma, když matka zavelí každý musí poslouchat"

"Už víme proč si tak rozumí"

Začali jsme se společně smát a trochu se prolomily ledy. Měl krasný úsměv a při posunu hlavou jsem si všimla že mu z košile leze kus tetovaní a že další má na krku. Lukase jsem vždy snažila přemluvit na tetovaní ale bál se toho a nakonec jsem to vzdala.

"Na co tak koukáš?"...Hned jak to dořekl chtěla jsem zmizet, všiml si jak na něj zírám a ted nevím co mu na to říct. Mohla jsem se prostě blbě zasmát ale to mi v mé situaci moc nepomůže. Tak jsem mu řekla upřímnou pravdu.

"Libí se mi tvoje tetovaní"

"Ty máš nějaké?"

"Ne ale vždy jsem chtěla. Snažila jsem se přemluvit i mého byvalého přítele aby šel se mnou ale nechtěl"

"Pokud něco chceš musíš si zatím jít i sama. I když ty si krásná i tak"

Najednou jsem nevěděla co říct. Musela jsem být úplně červená ale potěšilo mě to . Nebudu lhát i on se mi líbil ale nic od tohohle oběda neočekavám a vlastně ani nechci. Caleb si myslel asi něco jiného protože se začal pomalu svými rty přibližovat ke mně. Já tam jen seděla a nevěděla co mám dělat..