Tajemná minulost

Něco je špatně

Sobotní ráno bylo smutné, od rána pršelo co mé situaci dodávalo takový nádech romantické povídky o zlomeném srdci. Sarah byla stále pryč a Tom ráno odešel ke kamarádovi u kterého bude až do nedělního večera kdy se budou vracet rodiče. Přišla jsem si najednou sama, většinou jsem sobotní rána trávila u Lukase,proto pro mě bylo nezvyklé být doma navíc sama. Věděla jsem že se blížím k dalšímu projevu pláče a radši jsem rychle vlezla do sprchy. Nechtěla jsem zůstat sama v domě, tak jsem vzala Bose se ven proběhnout.  Naštěstí počasí ustálo a začalo se ukazovat sluníčko. Možná to nebude tak špatný den.

Proběhla jsem většinu města ale domů se mi pořád nechtělo. Zaběhla jsem si až k lesům,tam mě ale přepadl divný pocit. Jako kdyby mě něco sledoval i přes mé otáčení za mnou ale nikdo nestál. Začala jsem být zmatená a taky vystrašená,neříkám že Boss je nějaký srab ale patří k těm psům co nejradši jídlo a za kousek žvance by zaprodaly i duši. 

Když můj pocit neustával svůj krok jsem raději zrychlila. Uslyšela jsem v dálce auto a můj divný pocit zesílil. Tady totiž auta moc nejezdí,protože terén pro něj není moc vhodný,jen vážně dobré auto to dokáže. Tohle auto asi patřilo k těm lepším protože jeho zvuk byl stále blíže ke mně a já začala panikařit. 

Začala jsem utíkat,nebo spíše jsem se o to pokusila protože Boss začal očichávat něco na zemi a o to měl větší zájem než o mě. Než se mi ho podařilo ho odpoutat od oné věci auto už bylo těsně u nás. Seděli tam nějací muži ale nevypadali moc sympaticky, jeden z nich vystoupil z auta a šel přímo ke mně. Chtěla jsem utéct, měla jsem utéct ale nemohla jsem se ani pohnout,pouze jsem tam stála a čekala co přijde. Nevěděla jsem co to je za muže,nikdy jsem ho tady neviděla ale on vypadal jako by mě znal.

Mezeru mezi námi překonal a stál přímo u mě. " Kde je tvůj otec?" jeho dech smrděl jako kdyby si týden nečistil zuby a ráno ještě seděl v nějakém baru,bylo mi z něj špatně. Hlavně jsem ani nechápala co má společné s mým tátou, nikdy jsem u něj v kanceláři neviděla podobného může. Stál pořád u mě a čekal co řeknu ale já nebyla schopná ani slova,bála jsem se.

On ale vypadal že se nebojí ničeho a hlavně že mu dochází trpělivost "Tak naposledy,kde je tvůj otec?!". Nechtěla jsem mu nic říkat, něco mi říkalo že ten chlap by to vědět neměl. Popadla jsem zbytek odvahy a odhodlaní co jsem měla v sobě a praštila jsem ho, v té chvíli se sesypal k zemi a chytl se za nos. Využila jsem chvilku jeho nepřítomnosti a rozběhla jsem se pryč, nepřemýšlela jsem jestli ten další muž v autě je ozbrojený a prostě jsem běžela pryč.  Boss se mi ale vysmekl a utíkal jiným směrem,chtěla jsem se za ním vrátit ale ti muži byly za mnou.  S těžkým srdcem jsem běžela dál. 

Uviděla jsem starou chatrč a využila šance která se mi naskytla. Schovala jsem se dovnitř a využila židle na zaklínění dveří, můj plán vypadal děravě ale já se modlila ke všem bohům aby vyšel . Uslyšela jsem auto přijíždějící k chatce a doufala v zázrak. Seděla jsem na zemi bez pohnutí a bez jakéhokoliv slova,moje srdce jako by mi mělo vyskočit z těla. 

"Kam sakra zmizela?!"

"Kdo by čekal že nám taková malá holka zdrhne"

"Příště už se na ni připravíme líp "

Vyslechla jsem si rozhovor těch mužů ze kterého mi bylo špatně, přepadl mě strach. Auto nakonec odjelo ale já tam pořád seděla, nechápala jsem co se tady právě stalo. Znovu mě přepadli slzy, za poslední dny se toho stalo tolik a moje hlava nedokázala nic z toho pochopit.

Po další půlhodině sedění na zemi jsem se konečně zvedla. Nohy jsem měla od špíny co se tady nacházela ale bylo mi to jedno,chtěla jsem být co nejdřív zase doma,zavřená ve svém pokoji tam kde mi nikdo nemůže ublížit. Po cestě zpět jsem hledala i Bosse ten se ale nikde neozýval, nechtěla jsem jít domů bez něj a tak jsem hledala pořád dál. Už jsem to pomalu vzdávala,byla jsem vyčerpaná a venku už byla pomalu tma.Pořád byla malá naděje že došel domů a čeká na mě před dveřmi. 

Chytila jsem se této myšlenky a vydala jsem se zpět do města. Když jsem přišla byla už všude tma,konečně jsem přišla ke svému domu a měla jsem vidinu postele a teplé sprchy. Ta se ale rychle vytratila při pohledu na prázdnou kapsu kde kdysi byly klíčky od mého domu,musela jsem je vytratit při tom utěku. Tenhle den pro mě nemohl být horší, sesypala jsem se vedle vchodových dveří ale už jsem neměla sílu brečet. Za těch pár dní jsem asi vyčerpala svůj počet slz nebo se ze mě stala tvrdá žena i když spíše to první. Tom byl u kamaráda v jiném městě a v tuhle noční hodinu už od nás nic nejezdí. Dnes budu asi bezdomovec na svojí vlastní verandě. 

Nevím jak dlouho jsem tam seděla ale mé tělo začalo pociťovat zimu,přetáhla jsem si mikinu co jsem měla na sobě přes moje tělo ale ani to nepomáhalo. Začala jsem litovat že všichni mí přátele a rodina bydlí jinde kromě Sarah ale u ní doma v tuhle chvíli nikdo není.  Přišla jsem si jak ve špatném filmu nebo spíše hororu v mém případě.

Moje oči se pomalu začali zavírat když jsem uslyšela kroky blížící se ke mně ale byla jsem tak unavená že jsem neviděla kdo to je. Až přišel blíž viděla jsem že je to Lukas

"Co tady sakra děláš?"

"Jak vidíš,chystám se na spánek"

"Nevím jestli to nevíš ale normální lidi  spí v domě u kterého si "

"Ha,si vtipný. Věř mi že bych ráda vyměnila verandu za moji krásnou teplou a měkkou postel ale to jaksi nejde,nemám klíče od domu a Tom není doma,takže žádná šance se tam dostat"

"Můžeme rozbít okno"

"Pak si nachystej pěknou sumu na zaplacení nového okna a nervy na výslech rodičů"

"Jo,měl jsem i lepší nápady. Půjdeme k nám"

"To je v pohodě,vydržím to. Nechci tvoje rodiče otravovat takhle večer"

"Sice spolu nejsme ale nenechám tě spát před domem a moji táta je někde na služebním večírku,přijede až zítra večer"

Váhala jsem jestli říct ano nebo ne. Pak mi Lukas podal ruku a já ji přijala, ten jeden dotyk byl něco co mi připomnělo to hezký mezi námi. Když jsem vstala dál držel moji ruku já ji ale pustila. Naštěstí bydlel Lukas blízko a já konečně pocítila teplo domu. Okamžitě jsem si to ze zvyku nasměřovala do obývacího pokoje kde jsem se natáhla na gauči. Lukas se zasmál když mě takhle viděl a přikryl mě dekou. Pak mi udělal i horkou čokoládu,staral se o mě a já mu za to byla vděčná. Potom si sedl ke mně na gauč

"Jak ti je?"

"Už je mi líp,děkuji moc "

"Víš že pro tebe bych udělal vše i přes to co jsem udělal. Vždy když budeš potřebovat tak tu budu protože tě miluju"

"Nedělej to"

"Co?".

Neubránila jsem se a začali mi téct slzy, Lukas mě chytl za bradu a donutil mě se na něj podívat,

"Chybíš mi,hrozně moc. I přes to co jsi mi udělal,já tě nikdy nepřestala milovat méně ale kdyby ano,všechno by tím bylo snadnější. Pořád mám všude naše fotky,včera jsem se dokonce dívala na naše spo"

Nestihla jsem říct co jsem chtěla. Lukasove rty byly na těch mých a já se nebránila, mé podvědomí to totiž chtělo. Než jsem se nedala seděla jsem mu na klíne a on mě hladil po zádech. Pak se zvedl  a společně se mnou v náručí šel do svého pokoje.