Tajemná minulost

Budu bojovat

Stála jsem před naším domem už bez Caleba a připravovala se na realitu co mě čeká. Mamka už čekala na zahradě, poznala jsem to podle otevřené brány. Bojovala jsem s touhou utéct před vším někam pryč ale nakonec jsem vešla do naší zahrady. Mamka seděla u altánku který ji nechal postavit tatka k jejích svatbě. Vypadala zamyšleně ale hned co mě uviděla její pohled se změnil, byl v něm hněv.

"Konečně jdeš, myslela jsem že se už nedočkám"

"Neboj, to bych ti přece nemohla udělat"

"Nějaká drzá na to v jaké situaci je"

"Tím myslíš jako jaké?"

"Neposlechla si všechny moje zákazy a i ted se chováš mimo výchovu"

" Pardon ale tvoje výchova jsou jen zákazy a příkazy co mám a nemám dělat, v tomhle už žít nechci"

"A co jako chceš dělat? nemáš nic, jen nás"

"To si myslíš jen ty, mám Caleba a ten mi pomůže"

" Před tím než o něm začneš básnit tak by sis měla o něm něco zjistit"

"Nechápu o čem to zase mluvíš"

"O jeho minulosti, velice pestré minulosti"

" Každý jsme v minulosti udělali pár chyb ale to z něj nedělá špatného člověka"

"Pár, myslím že ty jeho chyby jsou na celovečerní film"

" Docela ubohé si vymýšlet takové věci jen aby jsi na něj vrhla špatné světlo"

"Pokud mi nevěříš tak jdi za svým milovaným tatínkem, ten ti toho řekne daleko víc"

"Nevěřím ti"

"To už je na tobě ale věř mi že až spadneš na dno, já ti ruku nepodám"

S těmito slovy odešla pryč a já tam zůstala stát sama.Nechtěla jsem o tom přemýšlet ale ona mi nasadila brouka do hlavy, myslím i přesně o to ji šlo. Táta ale nebyl doma, zase musel odjet kvůli případu nějakého chlapa co mu manželka chce vzít děti, obdivovala jsem ho za to jak to zvládá.

Nakonec jsem ho rozhodla že budu pátrat na vlastní pěst a prostě si zjistím co chci. Měla jsem štěstí že táta měl kanceláři v domě kde měl většinu věcí ve firmě neměl skoro nic. Jako jediná z domu jsem věděla kde má náhradní klíč, občas jsem mu totiž s případy pomáhala. Měl ho schovaný v květináči vedle dveří do kanceláře.

Všude okolo byl nepořádek což mě nepřekvapilo protože táta neměl pořádně čas ani na rodinu natož si dělat někde pořádek. Musela jsem dávat pozor aby tu ten nepořádek zůstal, bylo divné takhle přemýšlet protože je to vždy naopak.

Prvně jsem se snažila najít něco v tátově databázi, pořádně jsem nevěděla co hledám a vlastně jsem se v tom pořádně nevyznala ale nebylo tam nic co by mě vedlo ke Calebovi.

Až pak jsem uviděla jeho fotku a celou složku na ploše. Něco v mé hlavě mi říkalo at to nechám být a prostě odejdu ale ten brouk v mé hlavě na to chtěl kliknout a zjistit pravdu. Nakonec vyhrála ta zvědavost a já na to klikla.

Hned se mi vybavilo že s tímhle případem jsem tátovi sama pomáhala, bylo to hodně dávno ale matně jsem si to vybavovala. Byl to případ kluka který se dostal do drogové party a společně prodávali zboží dál, podle jeho výpovědi v tom ale byl namočený nedobrovolně. Nakonec se jeho vina neukázala a dostal jen podmínku.

Záznam stále pokračoval, další případ byl když zmlátil jednoho kluka až skončil v nemocnici, měl štěstí rodiče toho kluka chtěli jen veřejnou omluvu a menší náhradu škody jinak by skončil ve vězení. Do očí se mi vehnaly slzy, přišlo mi že o tom člověku se kterým jsem se ještě před pár hodinami milovala nic nevím, že to není on.

Naštěstí pro mě ten záznam už dál nepokračoval, byly to jen dva záznamy ale pro mě to znamenalo hodně. Seděla jsem v kanceláři, neschopná se pohnout se slzami v očích , cítila jsem se podvedená a zklamaná.

Uslyšela jsem zvuk otevíraní dveří a okamžitě jsem sebou cukla, bála jsem se že přišel tatka, který by nebyl nadšený kdyby mě tu načapal. Do dveří ale vstoupila mamka i s vítězným úsměvem.

"Očividně jsi našla to co jsi chtěla"

"A ty z toho máš očividně radost"

" Konečně o něm nemáš žádné ideály a bude lehčí ho opustit"

"Možná že by mi bylo líp kdybych tohle všechno nevěděla"

"Pravda si vždy cestu najde, dřív nebo později ano"

" Nebo to někdo zařídí tak aby ta pravda vyšla napovrch "

"Dělám to jen pro tvoje dobro"

"Kdyby jsi myslela na moje dobro tak by jsi mě takhle neničila"

"Ale prosím tě, takových kluků ještě bude, za chvilku skočíš do postele dalšímu"

"Prosím?!"

"Dobře jsi slyšela, jste mladí, pořádně v tom láska ani není "

"A dost, já ho miluji a budu za nás bojovat"

Už jsem nečekala na její další slova, prostě jsem se sebrala a a odešla jsem. Rozhodla jsem se že pojedu za Calebem , chtěla jsem ho vidět a chtěla jsem si s ním o tom všem promluvit. Na jednu stranu jsem se cítila zklamaná protože mi neřekl pravdu ale na druhou jsem po něm nikdy nechtěla aby mi vyprávěl o svojí minulosti a o tom jaký byl.

Nechtěla jsem ho ztratit, jen jsem chtěla aby mi vše vysvětlil, jak to všechno bylo. Řekl at mu zavolám když budu potřebovat, já ho chtěla na jednu stranu ale i překvapit. Ani mi nedošlo jak dlouhá cesta je k němu do bytu když jsme jeli autem. Když se venku stmívalo konečně jsem se ocitla před jeho ubytovnou.

Nervozně jsem tam stála a vlastně jsem ani nevěděla co mu řeknu. Prostě jsem jen chtěla vědět pravdu ale bála jsem se že o tom nebude chtít mluvit. Doufala jsem v to že ke mně bude upřimný.