Tajemná minulost

Ztracená v lásce

Caleb se mě chtěl políbit a já tam jen seděla a čekala co se stane. Ani jeden z nás to ale nezjistil protože z domu vyšli jeho rodiče v závěsu s mojí mámou. Všichni vypadali spokojeně že nás našli spolu , jako kdyby se jim splnilo jejich přání. Caleb se na mě usmál ale neřekl ani slovo , na to že mě málem políbil tak teď vypadal jakoby mě ani neznal. Trošku mě to zabolelo protože se mi i líbil a vypadal že i on to tak cítí. Pak zcela bez rozloučení odešel pryč, ani se neohlédl.

Hned potom co jsme s mámou zašly do domu spustila výslech co si o Calebovi myslím, snažila jsem se znít co nejvíc nadšeně aby máma měla dobrý pocit i nepoznala že mi je vlastně jedno. Po jejím výslechu jsem ji pomohla s nádobím a pak zalezla do pokoje. Snažila jsem se nějak odreagovat ale moje myšlenky se pořád vracely ke Calebovi.  Neubránila jsem se ani představě že by mě vážně políbil ale hned na to mě bodl osten viny vůči Lukasovi. Jako kdybych k němu pořád měla nějaký závazek a tímhle bych ho zradila. Což je hloupost když on byl první kdo zradil ale pořád věří že se k sobě vrátíme a já tu myslím na jiného.

Měla jsem dost těch myšlenek co mi proudily v hlavě, připadala jsem si jak ztracená. Chtěla jsem nějak přijít na jiné myšlenky a tak jsem zavolala Sarah jestli se můžu stavit, ta bez váhání souhlasila. Rozloučila jsem se s mámou která si myslela že jdu za Calebem a pro její dobrý pocit jsem ji v tom nechala a šla jsem k Sarah. Jako většinu času nebyly její rodiče doma, oba tráví víc času v práci než se Sarah. Většinou sní trávil všechen čas její děda ten ale v loni zemřel a od té doby je Sarah sama. 

Sarah už mě vyhlížela na verandě kde měla jako vždy když jsem přišla připravené jídlo a pití.

"Co se stalo že jsi se potřebovala hned vidět?"

"Všechno je složité, máma přivedla toho kluka od její kamarádky na oběd"

"A? je hezký?"

"Jako jo, je ale o to nejde. Málem mě políbil"

"No wau, a jak to že málem?"

"Přišli v ten moment jeho rodiče a pak vypadal jako kdyby mě neznal,prostě nezájem"

"Třeba mu jenom bylo trapně před rodičma"

"Kdyby to bylo tak jednoduché"

"Něco dalšího?"

"Nevím prostě,cítím se jako kdybych zradila Lukase myšlenkou na jiného"

"Hele,nevím jestli o tom víš ale to on byl ten co podvedl a s Dianou, tvojí noční můrou"

"O tomhle faktu moc dobře vím"

"Tak začni myslet už konečně na sebe"

Sarah mi otevřela oči, nemůžu věčně myslet na Lukase. On byl ten co udělal chybu, já nejsem ta špatná a je na mně jak se zachovám. I kdybych se k Lukasovi vrátila, ta důvěra už bude narušená a to už nic nezlepší. Vždy se budu bát že to udělá znovu a já budu znovu tak zničená. Můžu začít něco nového, neříkám že hned, to bych ani nemohla ale časem.

Po cestě domů máma at se stavím pro Toma na trénink. Nebyla jsem z toho nadšená protože jsem se musela vracet ale co bych pro brášku neudělala že. Na parkovišti jsem uviděla to auto co mě pár dní zpět pronásledovalo a popadla mě panika. Mohlo to být jakékoli auto ale já si všimla poškrabané kapoty jakou mělo právě auto těch mužů. Přidala jsem do kroku s nadějí že v tom autě nikdo nesedí. Neohlížela jsem se či to auto jede za mnou nebo ne, prostě jsem jen od něj chtěla být dost daleko.

Když jsem zašla za roh konečně jsem se odhlédla, nikdo za mnou nebyl. Při mém štěstím jsem ale srazila toho kdo byl přede mnou a oba jsme spadli na zem. Byl to Lukas, jako kdyby úplně tušil že moje dnešní myšlenky běhají jen okolo něj.

"Emily, zrovna jsem za tebou šel ale nečekal jsem že se potkáme takhle"

Pomohl mi na nohy a já si až pak že v ruce má kytici růží a já tajně doufala že ji nenese mně. To by celou situaci jen zkomplikovalo.

"No víš já už musím, jdu pro brášku na trénink"

"Počky, chtěl jsem ti dát tohle"

Bylo to tady, podal mi kytici krasných růží a já nevěděla co dělat. Neměla jsem to srdce ho odmítnout a tak jsem ji přijala. On vypadal spokojeně a já mohla rychle zmizet. Chudák Tom už mě čekal před halou.

"To je dost že jsi tu , všichni už jeli domů jen já zůstal"¨
"Promin, něco mě zdrželo"

"Nákup kytek?"

"Dlouhý příběh"

S touhle verzí byl spokojený a vyšly jsme domů. Já si ale všimla někoho povědomého na basketbalovém hřišti, byl to Caleb. Nevěděla jsem jestli mám jít za ním nebo prostě jen jít. Nakonec jsem usoudila že lepší bude jít skrz jeho dnešní chovaní.To ale překazil když se na mě otočil a zamával mi. S prosebným výrazem jsem se podívala na Toma který kývl a já šla za Calebem.

"Hezký růže, nápadník?"

"Spíše můj ex"

"Ou ale snaží se chlapec, to se mu musí nechat"

"Vážně to říkáš s takovým klidem, po dnešku?"

"Asi tě nechápu"

"První mě chceš políbit, pak děláš že nic a ted tohle"

"Nevěděl jsem že se tě ten dnešek tak dotkl"

"To ani já ne ale jak vidíš tak asi ano"

"Libiš se mi,vážně. Kdyby nepřišli rodiče, políbil bych tě,stačí?"

"Jo,možná i jo"

Chtěla jsem už jít ale Caleb mě zavolal zpět, stál těsně u plotu na hřišti a usmíval se.

"A pusu na rozloučenou nedostanu?"

A to byla naše první pusa a já doufala že ne poslední.