Tajemná minulost

Realita

Seděla jsem v parku a nemohla jsem nějak uvěřit tomu jak se můj život změnil, najednou jsem si přišla že do toho života ani nepatřím.  Jako kdyby ta Emily už byla jen pro mě cizí osoba, nevěděla jsem své skutečné jméno ani odkud vlastně jsem. Kolemjdoucí se na mě občas podívaly s udiveným pohledem ale nikdo se na mě neodvážil ani promluvit. Byla jsem za to ráda , neměla jsem chut s nikým mluvit ani nikomu odpovídat na otázky. Potřebovala jsem jen být sama, sama se svými myšlenkami. 

To mi ale přerušil stín nějakého muže podle robustní postavy, čekala jsem že mě obejde jako všichni ale on pořád stál na místě. 

"Pane,prosím odejděte"

Nechtěla jsem být nepříjemná ale nestála jsem o žádnou společnost. "Myslím že nikam nepůjdu".Ten hlas mi byl najednou hrozně povědomí, jako kdybych ho už někde slyšela. 

Pak jako kdyby mě oběhl závan zimy a já si vzpomněla kde jsem ten hlas už slyšela, byl to ten chlap co mě naháněl v lese. Hned co mi to došlo jsem se zvedla a utekla pryč, ten muž se jen zasmál a vydal se za mnou. Přišlo mi že si to užívá ani se nesnažil mě nějak doběhnout, což mi začalo být divné ale neřešila jsem to prostě jsem chtěla rychle pryč. 

Běžela jsem k uličce kde byla knihovna kde pracovala moje máma,doufala jsem že se tam schovám a ten chlap do vzdá. Když jsem už viděla nápis knihovny začala jsem se vnitřně radovat a už jsem se viděla v bezpečí. V tom se ale přímo přede mnou vynořil ten druhý chlap co byl v tom lese,mohlo mi dojít že tam nebude sám , než jsem ale stihla zareagovat už mě svíral za zápěstí u sebe.

Vypadal pyšně že mě dokázal chytit ale ten druhý o dost vyšší muž vypadal pořád lhostejně. Bránila jsem se a snažila se dostat z jeho sevření, to bylo ale marné, držel mě moc pevně. Když přišel ten vyšší muž konečně mě pustil.

"Co po mně sakra pořád chcete?!"

"Ne po tobě ale po tvém otci, ty jsi jen pojítko které nám může pomoct"

"Můj táta by neudělal nic špatné,je to právník. Nemá s vámi nic společného, lidi jako vy zavírá do vězení"

"Ty malá děvko"

Než jsem stihla mrknout ten vyšší muž mi dal pěstí a já upadla na zem, vypadal že se ho moje poznámka dotkla. 

"Řeknu ti, na to v jaké si situaci si pěkně dovoluješ"

"Když už se mě chcete zbavit tak přece neodejdu jako srab"

"Docela se mi líbíš to ti musím říct, bude tě vážně docela škoda"

Byl tak blízko mého obličeje a já cítila jeho dech který páchl alkoholem, hnusil se mi. Obrátila jsem od něj pohled a všimla si nějaké trubky která ležela blízko nás. Chytla jsem ji a praštila ho ní do hlavy, okamžitě odpadl a já využila chvilky panika a praštila i toho druhého. Nevěděla jsem jestli i on odpadl ale běžela jsem pryč. 

Zastavila jsem až u Calebova domu kde on seděl před domem a zrovna popotahoval z cigarety.  Když mě uviděl okamžitě se rozběhl směrem ke mně.  Až po chvíli mi došla že mám krev na obličeji od rozbitého rtu když mě ten muž uhodil.

Caleb mě pevně objal ani nechtěl vysvětlení prostě mě jen držel v náručí a hladil mě po zádech. Cítila jsem se v bezpečí a věděla jsem že se jemu můžu svěřit. Společně jsme si sedli před dům a on mi setřel krev z mého obličeje, byl jemný a opatrný aby mi zase neublížil. Pak si znovu popotáhl ze své cigarety, já mu ji ale vzala a strčila jsem si ji do pusy. 

"Neříkala jsi že kouření není nic pro tebe?"

"V přítomný moment ani pořádně nevím kdo jsem já"

"Co se stalo, řekni mi vše"

"S mamou jsme se děsně pohádali a já ji řekla že vím že jsem adoptovaná, chovala se jakoby ji bylo jedno že to vím. Chtěla mi tě zakázat tak jsem utekla ale našli mě takový chlapi , už jednou jsem s nimi měla potyčku a dnes už se dostali i k fyzickým projevům"

"Já ty parchanty zabiji, kdo to byl?!"

"To vlastně ani sama nevím, pořád říkali že mají nějaké účty s mým otcem a já jsem pojítko k němu"

"Tohle se mi ale vůbec nelibí, hlavně ted musíme zavolat policii"

"A pak?"

"Potom si promluvíme s tvým otcem protože jenom on může vědět něco víc"

"Nechci jít domů,nemám chut vidět mamku"

"Tak to uděláme jinak,prostě ho zavoláme k nám, stejně se moji rodiče vrátí až večer jsou na nějakém obchodním jednaní"

"Děkuji, vážně . Přišla jsem si ztracená "

"Vždy ti pomůžu". Dal mi malou pusu na čelo a odvedl mě do svého pokoje. 

Tam jsme zavolali policii ti slíbily že po nich budou pátrat ale nic nám neslíbili ,což mě docela vyvedlo z míry. Pocit že ty chlapi jsou tam někde venku mě děsil , pocit bezpečí mi dodávala Calebova přítomnost. Nakonec jsme zavolali tátovi který bez váhání kývl že přijede.

Oba jsme nervozně čekali až táta přijede, naštěstí to netrvalo dlouho a zaklepal na vchodové dveře. 

"Holčičko,ty vypadáš, co se stalo?"

"Spadla jsem,neboj. Chci vědět pravdu odkud jsem a kdo vlastně jsem"

"Vše ti řeknu, nechci ti lhát. Jen mohl by jsi nás prosím nechat o samotě Calebe"

Caleb se usmál a kývl na souhlas, pak mi dal poslední pusu a zmizel ve svém pokoji. 

"Mamka mi říkala co se mezi vámi stalo,mrzí mě to"

"Myslím že jí je to jedno,kdo vlastně jsem tati?"

"Zrovna jsem začínal jako právník a dostal jsem případ muže který vykradl banku. Snažil jsem se ze všech sil ale nemohl jsem zabránit jeho přesunu do vězení. Měl ženu a dítě, byl to můj první případ a já to hodně prožíval tak jsem je šel navštívit. Ta matka byla alkoholička a dítě v hrozném stavu. Zavolal jsem si paní se sociálky a ta dítě ženě odebrala, nebylo mi vše jedno a nám nešlo mít miminko. Nakonec po dlouhých měsíců přemlouváni jsem tvoji mámu přesvědčil a adoptovali jsme si tě"

"Bože, takže moje máma je alkoholička?"

"Ona, zemřela krátce po té co jsme tě dostali do naší péče"

"Co se stalo?"

"Byla opila když vběhla do cesty autu, zemřela na místě"

"A můj otec?"

"Je ve vězení, propustili ale on si zase nedal pokoj pro ted mělo jeho přepadení i obět,mladou ženu"

"To je šílené, tohle nemůže být pravda"

"Přál bych si aby nebyla"

......