Tajemná minulost

Čelení pravdě

Probrala jsem a první si neuvědomila kde jsem, doufala jsem že to celé byl jen špatný sen. Posadila jsem se na gauč a snažila jsem se trochu se probrat, v tom mě, ale zavál pocit na zvracení a já jsem utíkala na záchod.Měla jsem toho už dost, dny nikam neutíkaly. Policie marně hledala mého otce a Caleb byl stále v nemocnici. Jeho pamět se stála nevrátila, ale během mých návštěv se z nás staly kamarádi. Tedy takhle to je pro něj, pro mě je to pořád kluk kterého miluji. 

Zrovna jsem se vrátila do obývacího pokoje když mi volal táta, neviděla jsem ho od doby co jsem se přestěhovala do Calebova bytu, pro jeho bezpečnost. Ale každý den mi aspon dvakrát volal, to matka se odcizila úplně. Ze začátku jsem ji volala, psala, ale žádná odezva, časem jsem to prostě vzdala.

"Ahoj tati, jak se daří?"

"Nezníš nějak dobře, zase ti je špatně?"

"Většinu času je mi spíš špatně než dobře"

"Nepřibrala jsi?"

"Tati,promin, ale co je tohle za otázky?"

"Vážně nevíš kam tím mířím, možná si těhotná. Je ti špatně, zvracíš a upřímně, zdá se mi že jsi trochu přibrala"

"Si vážně milý, očividně to víš líp než já"

"Dokonce jsi i náladová"

"Tati!"

"Fajn, už tě nechám. Jenom mi slib že jsi dneska, zajdeš koupit ten těhotenský test"

"Když tě to udělá štastným, zajdu tam ještě ted"

"Hodná holčička"

Položila jsem telefon na sedačku a začala se chystat. Když jsem konečně byla připravena šla jsem ke dveřím, tam jsem, ale potkala Lukase. Ten se zrovna chystal zaklepat a vypadal dost šokovaně, když mě viděl.

"Co tady děláš?"

"Taky tě rád vidím"

"Vážně nemám čas, takže pokud by jsi mohl přejít k věci"

"Nevypadáš moc dobře"

"To jsi mi došel říct, jenom tohle?"

"Vlastně, prostě, dlouho jsem o tobě neslyšel. Dalo mi docela práci tě najít"

"Co když jsem nechtěla najít?"

"Hodně jsem o nás přemýšlel, víš"

"Tak to jsi jediný, já jsem od doby co jsem s Calebem o tobě nepřemýšlela ani chvíli"

"Nemusíš lhát, já to vím"

"Co jako víš?"

"Caleb si na tebe nepamatuje, ani na to že jste někdy byly vy dva"

"Fajn, máš pravdu, jsi spokojený?"

"Vlastně bych byl, mohli by jsme být zase my dva"

"Chápeš že já tohle, ale nechci?"

Nečekala jsem na jeho reakci .Prostě jsem ho obešla a vydala se pryč z bytu. Neměla jsem náladu na jeho kecy, vlastně na nikoho. Chtěla jsem být sama, cestou se mi však dostali do hlavy tátova myšlenka. Třeba už dávno nejsem sama, je pravda že mi je zle už dost dlouho, zvracím pomalu několikrát denně a moje staré oblečení už mi s těží je. Všechno jsem, ale připisovala tomu co se ted děje, navíc jsem začala hodně jíst, chtěla jsem tak zahnat smutek.

Zahnala jsem tyhle myšlenky, přece se po tomhle všem musím vrátit do školy, začít svůj starý život. Nasedla jsem do auta a rozjela jsem se do lékárny, cestou jsem měla v hlavě jen jednu myšlenku, že to nebude pravda. Zaparkovala jsem u lékárny a s žaludkem naruby vešla dovnitř, okamžitě mě pozdravil starší prodavač. Záviděla jsem mu jeho úsměv a dobrou náladu, mně bylo maximálně tak na zvracení. 

Prošla jsem okolo zrcadla, když jsem se uviděla musela jsem se,ale vrátit. Vypadala jsem hrozně, divila jsem se že ten pán se na mě usmál. Zajímalo by mě kdy zmizela ta šťastná a usměvavá holka která rozdávala radost druhým. 

"Slečno, jste v pořádku?"

"Ano, já,jen mi není poslední dobou nějak dobře"

"Takže to budou nějaké léky?"

"To úplně ne, já,já potřebovala bych těhotenský test"

"Jo takhle, tak to gratuluji pokud to bude pravda"

"Nemyslím si že bude k čemu gratulovat"

"Dítě je přece dar děvenko"

"To sice ano, ale občas je to spíše komplikace, kterou jste v životě nechtěli"

Pan už asi nenašel nic co by mi na to řekl a podal mi těhotenský test, já ho s klepaní ruku převzala a dala mu peníze. Když jsem se otočila dostala jsem další šok, přímo za mnou stál Lukas. Nějak jsem na něj nebrala zřetel a prostě jsem šla dál.

On mě však zastavil před lékárnou tím že mě chytl za zápěstí a přitáhl k sobě. 

"Sakra, můžeš mí dát pokoj?"

"Ty ? ty jsi?"

"Nevím to, jak si můžeš všimnout ještě jsem to nestihla, ani rozbalit"

"Já se o vás postarám,kdyby jsi byla"

"Do prdele, já o tohle, ale nestojím. Prostě mě nech být"

Vytrhla jsem se mu z jeho sevření a rychle nasedla do auta. On mě snažil ještě dohnat, já mu, ale ujela přímo před nosem. Doma jsem si odhodila věci a chystala se rozbalit svůj test,akorát mě šíleně vylekal táta, který vyšel z koupelny.

"Co tady děláš a jak ses sem dostal?"

"Volal mi Lukas, že jsi rozrušená, tak jsem radši přijel. A nezamkla jsi byt"

"Panebože, on se musí plést do všeho. Kvůli němu jsem ho nezamkla"

"Má o tebe jen starost"

"Jenomže já o žádnou starost ani lítost nestojím. A ted si z dovolením, půjdu udělat ten test"

Obešla jsem ho obloukem a vešla do koupelny. Seděla jsem na záchodové míse a dívala se na test, z celého svého srdce jsem si přála aby byl negativní, opak byl,a ale pravdou, byla jsem těhotná. 

Jen jsem tam seděla a dívala se na to, neschopná tomu uvěřit. Táta už měl toho čekaní dost a prostě mi vešel do té koupelny. Normálně bych mu vynadala tak na týden, ale ted jsem se na něj ani nepodívala. On se podíval na test, klekl si přede mně a rukou mě pohladil po vlasech.

"To zvládneme"

"Ne, to dítě musí pryč"

"Zlatíčko, ani nevíš jak dlouho jsi těhotná, nevíš vůbec nic"

"Třeba se ten test milí, to se stává"

"Ale máš i všechny příznaky, myslím že ted se to nestalo"

"Tohle nemůže být pravda"

"Jak dlouho je to co jsi spala s Calebem?"

"Tati!"

"Zlato, je to duležite"

"Ten den před tou nehodou, dva měsíce asi"

"Jak mu řekneš že s ním čekáš dítě?"

"Já budu táta?"

Oba jsme se podívala do dveří, kde stal šokovaný Caleb.