Tajemná minulost

Jako v pohádce

Byla jsem spokojená a šťastná. Nemyslela jsem na Lukase ani na Dianu,myslela jsem na sebe.  Poprvé za těchto pár dní jsem cítila klid, netrápila jsem se ničím prostě jsem si užívala prázdniny. Probudila jsem se do krásného rána se sluníčkem, jako by počasí cítilo že se vše obrátilo v to dobré. Vyskočila jsem z postele a běžela na snídani, všichni byly překvapení že jsem byla u stolu jako první. Dala jsem si vajíčka se slaninou a pustila se do toho, v tom ale došel táta a kus slaniny mi sebral. I přes můj boj o slaninu jsem ji zpátky nedostala a táta vypadal spokojeně.

"Konečně se taky usmíváš a máš chut k jídlu"

"Jo,cítím se líp, kde je vlastně máma? "

"Jela i s Tomem k babičce, myslela že ještě spíš tak tě nechtěla budit"

"Stejně bych asi nejela,víš že babička mě nemá ráda"

Bylo to tak a táta nemohl tvrdit že ne,pouze se na mě soucitně podíval a pohladil mě po rameni. Už když jsem byla menší tak ke mně měla babička jiný přístup než k Tomovi , když jsme něco měli dostat, já dostala tu menší část.  Když jsem byla malá dost mě to mrzelo a často jsem kvůli tomu brečela ale časem jsem se s tím naučila žít. Nikdy jsem nevěděla důvod proč je taková, máma mi vždy tvrdila že podle babičky mě špatně vychovala. Léta jsem se pak snažila být co nejvíc slušná a dokonalá vnučka ale setkávala jsem se jen s odmítnutí a nakonec jsem to vzdala, smířená. 

Po snídani táta odešel něco odvézt do kanceláře a já zůstala doma sama jenom s Bossem. Lehla jsem si na sedačku a Boss byl do sekundy u mě. Lehl mi na břicho a začal spokojeně oddychovat, možná by mě také skolil spánek kdyby někdo nezazvonil. V duchu jsem zanadávala osobu která rušila můj klid a opatrně jsem Bosse sundala, ten se uraženě podíval a odešel do svého pelechu. Podrbala jsem ho na hlavě a konečně jsem se dostala ke dveřím.

Stál tam Lukas, s další kyticí v ruce. Podal mi kytici a já ji přijela ale pořád jsem tam jen stála. Nechtěla jsem ho vidět, neříkám že se s ním nechci bavit ale vím že se bude pokaždé snažit mě získat zpět.

"Doufám že jsem tě nevyrušil?"

"Ne,užívám si samoty domova"

"Myslím že ve dvou je to přece jen lepší, už jsi přemýšlela o nás?"

"Vlastně ano, přemýšlela. Nemůžeme být spolu jako pár,kdyby jsme se k sobě i vrátily tak bych už nebyla jistá a neustále bych se jen bála,jestli se to nestane znovu. Jsem mladá a ještě mám život před sebou, můžu vybudovat něco nového a pevného"

"Ale tohle můžeme mít i my dva, dokážu se napravit"

"Já už ale nechci, potkala jsem s Dianou a i to mi otevřelo oči"

"Ale tak Diana,to je kráva co má místo mozku houbu"

"Ale na sex ti byla dobrá, to ti ta houba nevadila"

"Víš že jsem byl opilý,jinak bych to neudělal"

"Jestli po 2 letech našeho vztahu neumíš pít tak aby jsi mě pak nepodváděl tak nevím jestli ti někdy budu ještě věřit"

Už mě tahle konverzace unavovala, bylo to to stejné pořád dokola. Pořád ty samé argumenty, ty samé sliby ale já nevěděla jestli se vůbec těm slibům dá věřit. Lukas se nadechoval že něco řekne ale u naší příjezdové cesty zastavilo auto,které upoutalo pozornost nás obou. Nikdy jsem tady to auto neviděla ani se v nich tak moc nevyznám ale vypadalo dost dobře. Dveře řidiče se otevřely a z nich vyšel Caleb, nějak mě zahřálo u srdce že ho vidím a usmála jsem se,toho si hned všiml Lukas.