Arizona

V.

Další noc v strašlivém rámusu ve vojenském Humvee se snažila Sophie prospat a neposlouchat Rayův hlas neustále hlásící něco do vysílačky. Protivilo se jí už jen to, že vůbec musela sedět s ním v jednom autě. Stále myslela na to, jak ji v náručí odvedl od umírajícího chlapce. Jako by pro jednou shodil tu svou panovačnou a ledovou masku a stal se člověkem. Pokud se však tehdy projevil jako člověk, kterému přijde naprosto v pořádku zabíjet nevinné lidi, potom měla raději jeho masku přísného seržanta.

Když už se jí po chvíli podařilo usnout, nebylo to na dlouho. Probudilo ji Finnovo zvracení a následná Rayova poklidná poznámka: "Neblij mi do auta." Sophie jen doufala, že ho napadlo vyklonit se z okénka, protože by pak museli celou cestu přežít v odporném smradu vyvrhnutého mléka a staré čokolády. Vyčistit auto by bylo možné až zítřejší odpoledne, kdy se měli opět utábořit u další vesnice a setkat se tak s členy ostatních rot z východu.

Ihned pomyslela na Finnův muffin, který rychle vypil, aby mu nebyl odebrán. Ani netušil, jak moc si zahrával, když sbíral jídlo z kdejakého příkopu. Nejhorší však bylo, že jeho potřebu Sophie pomalu začínala chápat. Čím déle vyžívala z jednoho vojenského přídělu denně, tím větší měla chuť si taky něco sebrat z odpadků u cesty. Finn se jednou zmínil, že nejvíc jídla okolo silnic bývalo po týlařích, které od základen na jihu zásobovaly jídelní vozy nejlépe. Když se pak Finnova jednotka vydala do předních linií, než dohnala týl, měli jídla vždy dostatek.

Do vrčení motoru najednou Finn zabubnoval rytmicky do volantu. Sophie se okamžitě vybavila první noc v táboře, kdy ho poprvé slyšela zpívat a okamžitě se nad tou představou kysele zašklebila.

"Whoa! Black Betty! Bam-ba-lam ," zanotoval slova jakési neznámé písně a ukázal prstem pravé ruky na Raye, ať pokračuje, aniž by spustil pohled z cesty nebo stáhnul noktovizor z očí. Spolujezdec na něj jen pohlédl s povytaženým obočím a několikrát si ho přeměřil pohledem, snad aby se ujistil, že si nevyzvracel taky mozek.

"Whoa! Black Betty!" zakřičel znovu Finn ještě falešnějším a pisklavým hlasem.

Ray se na to po chvíli jen uchechtl. "Bam-ba-lam," pokračoval a pokusil se o rock'n'rollový tón. "Black Betty had a child. Bam-ba-lam!"

"The damn thing gone wild! Bam-ba-Lam!" pištěl Finn.

"She said, I'm worryin' outta mind! Bam-ba-Lam!" pokračoval Ray.

"The damn thing gone blind! Bam-ba-Lam!" ozval se seshora Winston a začal něčím tlouct do střechy v rytmu písně.

„I said Oh, Black Betty! Bam-ba-Lam! Whoa, Black Betty! Bam-ba-Lam!" krákali všichni z plna hrdla. Aniž by Sophie chtěla, musela se tomu výjevu smát. Auto po zuby ozbrojených chlapů v první linii války o Irák vřeští na plné kolo jako banda přidušených kachen slova písně, kterou ještě v životě neslyšela.

„She really gets me high! Bam-ba-Lam!

You know that's no lie! Bam-ba-Lam!

She's so rock steady! Bam-ba-Lam!

And she's always ready! Bam-ba-Lam!

Whoa, Black Betty! Bam-ba-Lam!

Whoa, Black Betty! Bam-ba-Lam!"

Winston naposledy udeřil do střechy a Lucas se roztleskal.

„Díky, pánové," ozval se seshora Winston.

„Nápodobně, brácho," vyklonil se z okénka Ray, aby pohlédl na vojáka ve střílně.

„Rayi," nastavil Finn pěst a vzájemně si se spolujezdcem přiťukli klouby na prstech.