Arizona

XI.

Podle materiálů, které Sophie poskytla Hanně, byla ještě ten den zorganizována druhá schůze týmu. Hanna nad oblast jejího zájmu nechala mimo jiné vzlétnout i jeden ze svých špionážních dronů, což bylo mnohem účelnější než tam zbytečně posílat celý tým, který by se mohl zdržovat jen v jednom patře opuštěné budovy, měl by omezený výhled, a navíc by se horko těžko zalidněnými ulicemi dovnitř dostával. Dron si mohl neomezeně mapovat veškeré ulice a ve své výšce navíc při oblačném odpoledni nehrozilo, že by si ho někdo všiml.

Bylo to někdy po poledni, kdy Hanna nechala svolat celý tým k dalším brífinku. Podle záběrů z přístroje každé dvě hodiny z podezřelé budovy vycházel muž. A pokaždé zamířil k tržišti k jednomu ze stánků, ze kterého posléze vyběhlo malé děvče a zamířilo si to k jedné z rezidencí na druhém konci města, kde vždy vstoupilo na několik minut a hned se zase vrátilo na tržiště. Tato činnost se za střeženou dobu zopakovala třikrát. A Hanna to brala jako jasný signál, že jsou na správné stopě.

„Myslíš, že si předávají zprávy?" David si prohrábl plnovous a zdálo se, že nad něčím hloubavě přemýšlí.

„Jsem si tím téměř jistá," ujistila ho Hanna. „Navíc jsme společně se Sophií identifikovali obyvatele domu, do kterého mohou Rahimiho lidi zprávy donášet. V této rezidenci bydlí Garil Muhad, v minulosti s Rahimim spolupracoval, nicméně nebyl usvědčen. Šlo o padělání pasů, když se Rahimiho skupina rozhodla spáchat ten atentát za hranicemi v Teheránu."

Muži se stále tvářili mírně zmateně a snažili se pátrat v paměti po nějaké vzpomínce na toto jméno.

„Jak se tehdy z taktického nemohli dohodnout, jestli opatřovací akci uskuteční, a nakonec tam bouchlo to letadlo," dodala Hanna.

„A jo no," vzpomněl si Chad a zamračil se.

„S oprávněným podezřením na Muhadovo další obchodování s padělanými pasy si můžu vydupat akci na jeho zadržení. Pokud sebereme Muhada, Rahimi nebude mít teoreticky žádné spojení s okolním světem, a navíc k tomu, pokud bude Muhad sdílný, můžeme získat informace. Pokud ještě udržíme Rahimiho lidi uvězněné uvnitř města, máme vyhráno."

„A co takhle použít termokamery?" zeptal se Ray. „Ty nám hned řeknou, jestli v budově, kde se Rahimi potencionálně nachází, někdo je či není. Nemusíme kvůli tomu riskovat, že se u naší akce něco podělá."

Hanna pokrčila rameny. „Drony s termovizí jsem tam měla taky. V tom baráku je lidí, že by zaplnili celé fotbalové hřiště. Je to chudinské doupě a mezi nimi se možná schovávají teroristé. Nejdřív potřebujeme sebrat Muhada a možná se dozvíme, na které patro se alespoň soustředit. Nechci tam nikoho poslat bez veškerých možných informací."

Muži jen pokrčili rameny. I Sophie uznala, že proti tomuto již žádná námitka vznést nejde. Takže bylo dohodnuto. Vtrhnou do Muhadovy vily a seberou jeho majitele.

„Seženu vám půdorys budovy, abyste mohli začít cvičit," slíbila Hanna, s čímž celé shromáždění rozpustila.

Sophie tomuto postupu nerozuměla, ale když se všichni muži automaticky odporoučeli ven z haly, jako by je čekala fůra práce, nechala to plavat. Ona je tu přece jen tak okrajově. Využila raději chvíle volna, kdy ji Hanna neustále nenaháněla s ověřováním starých informací a zjišťováním těch nových, a natáhla se do své závěsné sítě v kdysi bývalém kotci pro hlídací psy. Připadalo jí, že neodpočívala celou věčnost. Slyšela, jak kluci něco stěhují do haly a hlasitě se o tom dohadují, nicméně ji to nezajímalo, najednou si chtěla prostě jen zdřímnout.

Uvědomila si, že v klidném spánku jí nejspíš zabraňovalo to, že doposud nevěděla, co se děje doma. Po telefonátu s Isabelou, Finnem a rodiči se cítila lépe. Nejen že si mohla ulevit od svého trápení v podobě děsuplného zážitku v komoře na košťata tím, že jim celý příběh vypověděla, ale na duchu jí asi nejvíc přidalo zjištění, že je ve Státech všechno v pořádku, všichni se mají dobře a nikdo už se o ni nestrachuje.