Arizona

XVI.

Několik dalších nocí přežila díky Rayovi naprosto klidně, a dokonce spala mnohem lépe než celý poslední měsíc. A i když ji jednou ráno načapal David, mimo povytaženého obočí nic nenamítal. Všechno fungovalo dobře, nikdo mu nedával důvod se zlobit. Ray dělal co měl; trénoval, cvičil s Jolii a účastnil se porad, kde se aktivně zapojoval. Stejně tak i Sophie; dál úzce spolupracovala s Hannou a pomáhala jí se ve městě vyznat. A když nakonec několik dní na to úspěšně identifikovaly jednoho z Rahimiho lidí, jak vstupuje do budovy, kterou již tak dlouho sledovaly, neměl už David sebemenší důvod pochybovat o tom, že něco kazí činnost týmu.

Jestli byli s Rayem zase dohromady nebo co vlastně mu bylo jedno. A přestože se na dvojici občas díval nadmíru pobaveně, Sophie neustále věděla, že je sleduje, vyhodnocuje jejich chování a je připraven kdykoliv vyrazit, kdyby se mělo schylovat k nějaké další ostré konfrontaci.

Ať už si kdokoliv o jejich vztahu myslel cokoliv, ani sama Sophie doopravdy nevěděla, jak momentálně funguje. Vlastně mezi sebou udržovali jakousi nevyřčenou dohodu, že se každý večer Sophie proplížila k Rayovi, sbalila se mu do náruče a usnula. Ráno se obvykle probouzela o samotě, protože David nutil celý tým k ranním kondičním běhům okolo tábora. Během dne, kdy se pak občas potkávali, spolu krom pozdravu v podstatě nepromluvili. A tak to šlo několik dnů, které se pro Sophii staly těmi nejrozpačitějšími, jaké na své misi kdy zažila.

Byla ráda, že ji Hanna zasypává nezměrným množstvím práce. Mohla se tak na celý den ponořit do archivů a databází, hledat dostupné informace, přepracovávat její projekty a zároveň se tak vyhýbat Rayovi, na kterého nedokázala ani pořádně promluvit. Co teď byli? Přátelé? Znovu partneři? Co z nich společné noci v objetí toho druhého dělaly? Jak by se k němu měla chovat? Jaký tón volit, jaká slova? Měla by mu dát pusu kdykoliv ho potká? Ne, tak daleko přece nebyli. Poslední polibek proběhl někdy před pěti lety a teď se prostě nehodil. Stejně tak se nehodilo ho ignorovat nebo jen přátelsky pozdravit. Nehodilo se absolutně nic. Hodilo se jen sedět ponořená v práci a snažit se dočkat večera, kdy bude moci znovu cítit jeho silné paže, teplo a bezpečí.

Možná že i on chtěl, aby to takto zůstalo. Měl přece tolik možností promluvit, ale stejně jako ona mlčel a pokračoval v téhle podivné symbióze.

Víc než pozdrav spolu však promluvili několik dnů poté, co Hannah oficiálně vyhlásila první misi od poslední zrušené. Spočívala v tom hlídkovat budovu, kde se potencionálně ukrýval Rahimi, snažit naladit jejich komunikační frekvence, pokud nějaké byly, a přinejlepším nějakou konkrétní osobu z jeho mužů vyfotografovat. To všechno mělo sloužit jako důkaz, aby jim mohlo být vtrhnutí do budovy povoleno.

Zatímco Sophie se snažila vypsat projekt na rekonstrukci budovy, ze které mělo být sledování uskutečněno, Hanna tým seznámila se všemi podrobnostmi. Princip byl jednoduchý. Jakmile započne rekonstrukce, bude pochopitelné, že se okolo budovy začnou nachomýtat dělníci a projektanti mezi nimiž budou i členové Seal týmu. Sophie se i s Hannou shodly, že je to ten nejvíce šetrný a bezpečný způsob k proniknutí do budovy. Vkrádat se tam po nocích nemělo smysl, a navíc byla tato možnost extrémně riskantní. Lidé, proti kterým stáli, utíkali už příliš dlouho na to, aby si své okolí dostatečně nehlídali, a to hlavně v noci.

Chodit měli vždy po dvojících. Každá dvojice na čtyřiadvacet hodin. A právě poslední noc těsně před tím, než měl přijít na řadu Ray a David, požádal Ray Sophii, zda by nevenčila Jolii, když bude pryč. Zrovna se mu uprostřed noci uvelebila v náručí, když onu otázku položil.

„Ehm, jasně," zamumlala a s křečovitým výrazem očekávala jeho odpověď. Nic jí však už neodpověděl a ona po chvíli mohla slyšet, jak tiše oddychuje. To byla zatím jejich nejdelší konverzace ode dne, kdy se porval s Joshuou. Bylo jí z toho zatraceně mizerně. Měla mu říct něco víc, nějak rozvést konverzaci, cokoliv.