Arizona

VI.

„Lucas mi pověděl o tvých konfliktech se seržantem Clarkem," přešel rovnou k věci Sanders, jakmile se ocitli z doslechu ostatních mužů. Stáli na travnaté ploše u města a zírali si do očí. "Ray má svoje mouchy, ale stále je to jeden z nejschopnějších chlapů, co znám. Proto jsem mu svěřil tebe. Bude trochu neslušné to říkat nahlas, ale chci být upřímný. Máš opravdu velký mediální význam. Grant už to jednou zmínil. Kdyby se ti něco stalo, americká média nás rozcupují na kousky. Je dost nepravděpodobné narazit na příslušníka USA v přední linii. Proto to nikdo nebyl připraven řešit a ty jsi tak stále tady. Hlavně právě v rámci vlastního bezpečí. Proto by bylo příhodné s Rayem trochu vycházet. Nechci, abyste se přímo přátelili, chci jen to, abyste se snesli. Za žádnou cenu neodmítej jeho rozkazy. Jeho slovo pro tebe teď musí být svaté, pokud chceš přežít. Drž se jeho a mých kluků z Brava a slibuji, že dostaneš v pořádku domů k rodině."

„Chápu, poručíku," pověděla mírně Sophie a mile se na něho pousmála, „a děkuji vám."

„Ještě něco," zarazil ji, když už se pomalu měla k odchodu, „Clark je chytrý chlap. A pod velením skupinky totálních tupců mívá občas někdy náladu pod psa. My všichni. Chci jen, abys to věděla a nesoudila ho za to."

Sophie mírně pokývala hlavou. Za těch pár dnů si toho sama začínala všímat. „Vynasnažím se nedělat další problémy, pane."

„Další věc. Podplukovník Grant si tě možná bude chtít přivolat kvůli tomu tehdejšímu tlumočení. Podívej, znám Finna Masona dost dobře na to, abych věděl, že ti všechno vyžvanil. Nechci, abys v žádném případě řekla, že oficiální rozkaz byl vydán nadporučíkem Davisem. Povíš, že šlo o Rayův rozmar, rozumíš?"

Sophie se chystala opět automaticky vše odkývnout, ale jakmile jí došel plný význam jeho slov, zarazila se a překvapeně zakroutila hlavou. „Počkat! Cože?"

„Davis je tu dohozený nějakým významný oficírem. S Rayem jsme se shodli, že nemá cenu jít proti němu. Odnesl by si to jak on, tak já a celé Bravo."

Původně chtěl poslat pro oficiálního tlumočníka, vzpomněla si Sophie na Finnova slova. Toho však nemohli uvolnit, tak byla Davisem navrhnuta ona. Ray prakticky ten rozkaz nemusel splnit, ale kvůli té ženě a dítěti to zariskoval.

„Bavíme se tady právě o protekci v armádě?" zeptala se vážně Sanderse.

Sanders uhnul pohledem. „Prostě dělej, co ti říkám. Slíbilas mi, že už nebudou žádné problémy a očekávám, že svůj slib splníš."

Sophie přimhouřila oči. „Takže mám říct, že se Clark sám rozhodl povolat mě, aniž by se zeptal jakéhokoliv nadřízeného?"

„Přesně tak."

Přemýšlivě pokývala hlavou a pak zvedla znechucený pohled k Sandersovi. „Zrovna vás bych na zbabělce netipovala."

Znaveně zavřel oči a zavrtěl hlavou. „Nechápeš to. Prostě jen plň rozkazy." Významně na ni pohlédl a pomalým krokem se rozešel ke stojící konvoji aut.

Sophie na místě několik vteřin dál setrvala a s nevěřícným výrazem hleděla za Sandersem. Nedokázala se rozhodnout, co si o tom všem myslet a jaký zaujmout postoj. Navíc už nedokázala předvídat, s čím by se tady mohla ještě tak setkat. Už samotná existence protekce v takovém prostředí jí připadala naprosto absurdní a nemyslitelná. Ale dělo se to. Měla sto chutí najít Raye, jednu mu vrazit a nechat si všechno lépe vysvětlit. Copak i on byl takový hlupák, aby si nechal líbit možné Grantovo napomenutí? A kvůli komu? Pitomému nadporučíkovi, který se neustále odvolával na Boží sílu, svou neschopností působil chaos a svým podřízeným byl pro smích?