Arizona

Část třetí: I.

Ranní kávě s instantní rýžovou kaší a burákovým máslem se nedokázalo nic vyrovnat. Sophie se tuto nesourodou směsici potravin navykla jíst poslední dobou až příliš často. Věděla, že za tak špatnou životosprávu zaplatí kulatými boky, ale to ji v tu chvíli netrápilo. Na mysli měla spoustu jiných věcí.

Z malého balkonu svého pokoje viděla ven na vycházející slunce, které postupně svou září zalévalo každé stinné místo na prostorném dvorku obehnaném širokou betonovou zdí s ostnatým drátem. Poslední rok nevypadala její rána jinak. Jen ona, káva, slunce a několik vojáků strážících budovu, v níž se nacházela.

Unaveně se zapřela lokty o zábradlí balkonu a kývla dolů na Joshuu, jednoho z velících mužů její ochranky. Joshua Berley se v této stereotypní době stal jejím vítaným společníkem a dokázal ji svými nekonečnými historkami rozptýlit od veškerých chmur a starostí, které byly pro její práci denním chlebem. Šlo o muže středních let, kdysi bývalého vyhazovače v klubech, nyní profesionální vojenskou ostrahu. Pobýval zde, stejně jako Sophie, už rok, a za tu dobu se dvojice opravdu blízce spřátelila. Byl jí skoro otcem. Pokaždé, když mohl, donesl jí z města čokoládu, povídal jí, co je v okolí nového a sem tam se s ní podělil o pár fotografií. Ona sama ven mohla jen zřídka, a když už k tomu došlo, obklopoval ji snad přes půl tucet mužů v uniformách Spojených států.

Čtyři roky od získání titulu z vysoké školy a spíš než ředitelka americké ambasády a hlavní projektantka regionálního rozvoje v městě Džalálábád si připadala jako vězeň. Za poslední týden se z ambasády nehnula ani na krok a neustále stejné prostředí a stejní lidé jí začínali lézt na mozek. Jediný, s kým dokázala mluvit bez toho, aniž by měla chuť ho na místě zatlouct do země, byl usměvavý a vlídný Joshua.

Nalila do sebe poslední zbytky z hrnku a rozhodla se sejít dolů na dvůr a vyměnit si se svým přítelem několik slov. Při cestě nikoho nepotkala, většina úředníků pravděpodobně ještě spala. Nemohla jim to mít za zlé, včerejší noc se až do půlnoci ozývala střelba a v samotném městě snad nebylo člověka, kdo by v tu dobu zamhouřil oka.

Venku se i přes divokou noc nic nezměnilo. Před branou ambasády se znovu začínal srocovat dav s prosbami o pitnou vodu, lékařskou péči nebo náhradu škody za poškozený majetek. Tato práce nikdy nebrala konce. Před budovou se vždycky objevili i tací, kteří si podvrtli kotník při noční tancovačce a rozhodli se z toho vinit armádu USA a zkusit tak něco vymáčknout z toho jejich podivného systému, který jim za to, že se zranili, dal peníze. Afghánci neměli ponětí, odkud ty peníze chodí, ale rozhodli se toho využít. Sophie jim to nemohla mít za zlé, v jejich situaci by byl každý peníz dobrý. Několikrát se i s Joshuou zasmáli nad kreativitou některých jedinců. Zatím nejlepší byl mladík, co dovlekl až před bránu ambasády svou mrtvou kočku a zaníceně tvrdil, že se otrávila z MRE dávek americké armády. Sophie mu tehdy jako odměnu za pobavení celé ambasády dala balíček své instantní rýže. Když se však na druhý den před jejich branou objevil dav dětí s mrtvolami zvířat z ulice a tvrzením, že všechny snědly jídlo vojákům a otrávily se, mohla Sophie puknout smíchy.

„Hezké dobré ráno," pozdravila nahlas celý dvůr a postavila se vedle Joshuy. Nyní měla výhled na postupně se scházející skupinku vojáků, kteří končili svou noční hlídku. Vypadali unaveně. Jeden by si řekl, že v nich ještě bude kolovat adrenalin z předešlé noci plné střílení, ale kdepak. Místní si mezi sebou vyřizovali účty neustále, jedinou frustrací pro ně bylo, že nemohou zasáhnout. Noci jako tato za plné bdělosti a hluku střelby přinášela také civilní oběti, a to muže v uniformách iritovalo a popuzovalo ze všeho nejvíc. Proto ráno raději spěchali do svých postelí, než se stihl před branou objevit dav zraněných dětí a žen. Obvykle se při pohledu na ně nedokázali ovládat. I Sophie usoudila, že je pro ně lepší nic z toho nevidět, jinak by se začali sami až příliš utápět ve vlastní bezmocnosti. Jejich úkolem bylo bránit ambasádu, nic víc. Veřejný pořádek měla na starosti jiná patrola. Ta ale očividně nemohla být všude. Navíc se noční akce povolovaly jen málokdy.