|TEN NAMYŠLENÝ EGOISTA| ~MAVY~

6

Sakra! Zase nestíhám! Je asi 7:52. Vzdbudil jsem se u dveří. Já jsem tam usnul?! Tý jo. Rychle jsem se připravil a opět vybíhám z bytu. Vlastně ani ne. Protože když jsem otevřel dveře a chystal se vylítnout do ulic. Tak jsem sletěl akorát tak k zemi. Zakopl jsem o spícího Karla. On tady byl celou noc! Mám ho vzbudit. Nebo ne? No už to není potřeba. On se vzbudil sám. Nedivím se. Když na vás spadne sedmdesáti kilovej Martin, tak by jste se vzbudili taky.

K:" Martine?"

M:"dělej!"

Chytl jsem ho za ruku a rychle se s ním rozběhl ke škole. Vůbec to nečekal, tak jsem ho chvíli tahal po zemi pak se sebral, postavil a vedle sebe jsme co nejrychleji utíkali ke škole. Oba jsme celý udýchaní přiběhli ke skříňkám. Tam jsem si ve dvou sekundách přezul boty.

Karel:"počkej na mě!"

M:" tak ale dělej. Já mám fakt špatnou absenci! Vyrazí mě odsud!!"

Karel:" ty tohle běháš každý ráno?"

M:" jo, nikdy nestíhám, toho sis ještě nevšiml? Každej den chodím pozdě. Ale já nevím. Prostě vždycky zaspím. Btw: dneska si zaspal i ty a první hodinu máme tvýho fot- teda otce."

K:" jo děkuji, fakt jsem si nevšiml že jsem zaspal. A vím že první hodinu máme mýho fotra, jak si chtěl říct. Asi nebude mít radost. Včera jsem ani nedošel domů. Počkat. Já včera nebyl doma! Nemám učebnice a nikdo kromě tebe neví, kde jsem byl!"

M:" tak hele, nepanikař a k včerejšku se nebudeme vracet. Nechci řešit co se včera stalo, nebo co jsem řekl nebo udělal. Jako by se to nestalo. A neboj já taky nemám učebnice a je mi to jedno."

Karel:" no tobě možná ale mně to jedno není!"

Vcházíme do třídy. A jéje. Zas ten Kovářův vražednej pohled. Ale tentokrát nesměřuje na mě. Ale na Karla.

Kovář: "Carev! Zase pozdě! Klasika! A ty Karle! Kde jsi byl! Včera!"

Karel:" já, no zaspal-"

M: "-zaspali jsme. On byl včera u mě a zaspali jsme."

Kovář:" sednout! A po hodině ke mně do kabinetu! Oba!"

No super. Ach jooo. Tak zase nudná hodina s Kovářem, potom k němu do kabinetu. Potom přežít zbytek dne ve škole. Potom konečně domů! Co budu dneska dělat?
OOOO TO NEEEE!!!!!!! Ok, slavnostně prohlašuji, že jsem v HAJZLU! Včera jsem totiž nepřišel za klukama do toho parku vymýšlet na Karla pomstu. A teď jsem jim v podstatě řekl že u mě Karel spal. Co si o mě teď budou myslet! Jsem v hajzlu já i moje reputace na týhle škole!
Může tenhle den být ještě horší?! Vlastně jo může. Protože ještě musím jít do kabinetu za tím dědkem.

Celou hodinu jsem hypnotizoval hodiny. To je snad poprvé co jsem si přál, aby nezazvonilo.

"Crrrrrr"

Achh.

M:" hhhhh. Tak jdem"

Chytl jsem opět Karla za ruku a táhl ho za sebou do kabinetu jeho fotra.
Tak počkat, oni mě z téhle školy můžou vyhodit. Už mám přes skoro 200 zmeškaných hodin. To není dobrý. A to je tepr první půlrok. Musím se snažit, ale i tak se budu muset o prázdninách asi nechat doklasifikovat aby mě pustili dál. Zastavil jsem se a opět se sesunul k zemi. Dal jsem si hlavu do dlaní a zkoušel zadržet slzy. Jsem fakt hrozná socka, chápete, 200! 200 neomluvených hodin!. Karel si ke mně dřepnul.

Karel: "Martine? Seš v pohodě? Co se děje? Zvedni se, musíme jít!"

Začal jsem brečet.

M:" n-ne!"

Karel:" Martine. Proč brečíš. Pojď musíme jít nebo si nás otec pěkně podá."

M:" Kájo, chá-chápeš, že d-do toho kabinetu šel i-i ředitel! Oni mě odtud vyhodí! Mám přes 200 neomluvených ho-hodin."

Karel:" tys mi řekl Kájo? No to je jedno. Martine prostě pojď!"

Vytáhl mě na nohy a za záda mě postrkoval směrem ke kabinetu.

Otřel jsem si oči a vešli jsme dovnitř.