|TEN NAMYŠLENÝ EGOISTA| ~MAVY~

24

K:" ale. To. Co. Tak, já. Jo! Až se vrátíme do Česka, tak hezky začneš chodit na ty léčby."

M:"ne!"

K:" to nebyla otázka."

M:" proč to děláš?"

K:" co dělám?"

M:" Kájo. Já tě miluju a chci s tebou zůstat. I přes všechny překážky bych si k tobe našel cestu. Ale ty mě nemiluješ. Tak to nedělej. Nestarej se o mě. Tenhle týden si tady budeme užívat jako kámoši, ale až se vrátíme do Česka, tak se o mě nezajímej. Zkončím školu, nevolej mi, nepiš mi. Protože já tě miluju a nesnesl bych pohled na to, jak jsi šťastný, nebo jak se trapíš. A tím, že se mnou chceš být třeba jen kamarád. Tím mi ubližuješ nejvíc. Já bez tebe nechci žít. Jsi moje všechno a dokud můžu, budu o tebe bojovat. A když nebudu moct, tak to zkončím."

K:" Marťo ale já tě mám rád. A chci aby jsi se léčil. Začneme znovu. Tady si to užijeme jako pár a až se vrátíme zpátky, tak chci s tebou zůstat. Pořád tě miluju, ale chci aby jsi se léčil. Nechci aby ses ty trápil. Já s tebou zůstanu. Nemusíš o mě bojovat. Jsem tvůj."

M:" dobře. Kvůli tobě."

Špitl jsem skoro neslyšně a svalil se Kájovi do náruče. Tak strašně ho miluju. Teď se mi ty sny, co se mi zdály, opět vrací do hlavy. Je to jako upozornění. Trochu se zachvěji při myšlence na to, že se vrátilme do Česka a Kája mě odkopne. Ne. To by neudělal. Ale co kdyby.

M:" Kájo? Mám teď strašné sny. Seš si jistý, že až se vrátíme do Česka, tak že mě neodkopneš?"

K:" um...neodkopnu. Jak tě tohle mohlo napadnout?"

M:"jen aby!" Řekl jsem si v hlavě sám pro sebe. Nevím, jestli mu můžu- ale jo. Věřím mu. Ale proč tak zaváhal?

Pohled Káji:
Co jsem to zase udělal! Proč! Proč je život tak těžký. Vždy něco slíbím, ale přitom nechci. Teda, né že bych Martina neměl rád. Ale prostě si myslím že k němu nechovám stejné city jako on ke mně. Proč jsem mu řekl to co jsem mu řekl. Proč jsem řekl že jsem jeho, když jsem to s ním chtěl zkončit. Chudák, já ho úplně psychicky zničím až mu to řeknu. Ale to nechci. Nechci ho nějak ranit. Proč jsem takový kretén. Ach jo.

K:" hele, tak snídani už asi nestihneš ale můžeš si něco koupit v kavárně a pak by jsme si to tady mohli projít. Ulice, obchody, jo a taky by jsme se mohli svést na lodi! Jo, to bude bezva."

M:" d-dobře."

K:" a už neplakej."

Hřbetem ruky jsem mu setřel zbývající slzy a usmál jsem se. Když už je tady, tak ať si ten Amsterdam hezky užije. A o to se moc rád postarám.