|TEN NAMYŠLENÝ EGOISTA| ~MAVY~

23

Po té otázce se Kájovi nahrnuly slzy do očí a já už tak nějak začal tušit že je konec.

K:" J-Já nevím."

Teď už jsem se neudržel ani já. Slzy tekly proudem a máčely mi mou pleť. Co mám dělat.

K:" ale-"

M:" Kájo, na tohle už žádné ale není. Jestli nevíš, jestli mě miluješ, tak už není co řešit. Tohle je prostě zřejmě konec."

K:" ne počkej, prosím. Nech mě mluvit. Musím se jen zeptat. O jaké číšníci jsi to mluvil? Vždyť včera byl na večeři takový starý šedovlasý číšník a můžu tě ujistit, že jsem po něm fakt nekoukal."

M:" co-což-že. Ale, jak? Já-"

Ani jsem to nedopověděl a hlavu složil do dlaní. Začal jsem hystericky brečet. Jak je tohle možný? Já jsem asi fakt blázen.

K:" Marťo, prosím nebreč. To se nějak vysvětlí."

M:" NECHÁPEŠ TO?! Tohle se nevysvětlí Karle! Já jsem prostě asi blázen! Zbláznil jsem se! Nikdy jsem nebyl pořádně u doktora! Jen jednou! A měl jsem ho poslechnout! Ale neudělal jsem to a zničil jsem si tím vše co mám. Svůj život! Tebe! Ty jsi to jediný co mám!"

K:" o-očem to mluvíš. Jak jako neposlechl?"

M:" měl bych jet domů."

Začal jsem se zvedat z postele že si začnu balit věci. Nemůžu tu být. Nemůžu Kájovi ničit život. Už jsem ho zničil sobě, to stačí.

K:" NE! Já s tebou mluvím! Nevšiml sis! Martine, poslyš. Řekni mi, prosím co s tebou je. Proč takhle omdlíváš, proč se ti to děje. Prosím, chci ti pomoct."

M:" já jsem- ne. Nebudu ti to říkat. Nechci tě tím zatěžovat. Nechci ti zničit život tak, jako jsem zničil sobě. Záleží mi na tobě. Miluju tě Kájo, takže se vracím do Česka. Chci s tebou být, ale nechci tě ohrožovat."

K:" Martine neohrožuješ mě. A teď si tady sedneš a hezky mi vše vysvětlíš a řekneš mi, co to máš za nemoc, nebo co to je."

M:" není to nemoc! Já jsem úplně v pořádku! Já jen- hhhh. Dobře, fajn. Vyhrál jsi. Když jsem byl asi v páté třídě, stalo se mi to, co jednou ve škole a dneska ráno. Omdlel jsem a přestal jsem vnímat. Víš Kájo, ono tohle není nemoc, ale prostě se to někdy někomu stane. Ale je to docela vzácný a má to jen někdo. Já jsem v podstatě úplně normální jako třeba ty, ale prostě mám špatné ovládání stresu. Bratranec mě vzal za doktorem, aby zjistili proč se mi to stalo. Doteď si to pamatuju. Doktor říkal, že existují nějaké léčby že bych chodil jednou za měsíc a po nějaké době by to mohlo odeznít úplně. Nechtěl jsem. Nemohl jsem. A pak ještě říkal, že se to může zhoršovat. Ze začátku omdlím a nevnímám. Ale postupem času prý můžu zapomínat a nebo se přestat ovládat a mít nějaké záchvaty vzteku. Jelikož bratranec musel odjet a já zůstal sám, nemohl jsem si dovolit chodit na léčby. A ani jsem na ně chodit nechtěl. Tak a teď už to víš. Spokojenej?"

Meowie23000
ZuzkaPincakova
Spokojené?😂😂😘