|TEN NAMYŠLENÝ EGOISTA| ~MAVY~

15

"Ale o tom ti řeknu až večer"

Docela by mě zajímalo, co to bude. Jsem tak rád, že je mamka konečně doma. Po tak dlouhé době. Mezitím, co jsem se vítal s mamkou se Martin šel převléct. Běta šla nahoru uklízet, otec se zavřel ve své pracovně a já, mamka a Martin  jsme si sedli na sedačku.

Mamka:"tak co? Kájo. Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděla."

K:" jo dobrý. Jinak. Tohle je Martin."

Mamka:" ráda tě poznávám Martine. A jen tak.. um. To co říkal táta, byla to pravda? Máte spolu něco."

K:"no... jo. Je to pravda, ale on to nemohl vědět. Nemám tušení, jak to ve škole mohli zjistit."

M:" Kájo. Jsem si naprosto jistý, že to rozneslo kluci."

K:"no jo, to je pravda. A jinak, jak dlouho máš volno mami? Jsem rád že budeš konečně aspoň chvíli doma. S otcem tady mám teror."

Mamka:" Kájo, víš co jsme si říkali o tom oslovení. Nemůžeš mu říkat 'táto'. Prosím. A jinak budu mít měsíc volno. Jen a jen pro tebe. Pak budu muset zase do Francie, však víš, že tam teď máme tu kampaň."

K:" jo, já vím. A co jsi mi to chtěla říct?"

Mamka:" jo! Vidíš, bych zapomněla. No naplánovala jsem na příští týden od neděle do soboty výlet do Amsterdamu. Ať si taky užijeme. A jestli chceš, můžeš vzít i Martina."

M:" ehh, to asi ne."

K:" proč? Amsterdam je krásný."

M:" Kájo, víš co jsem ti říkal? Z čeho bych to zaplatil? Musím platit nájem a všechno kolem toho a ještě i Bestíka a sebe. Nemám peníze na rozdalvání."

Chudák. Tohle ho muselo zabolet. Jak to dořekl bylo na něm vidět jak zesmutněl a malinko se mu leskly oči. Sklonil hlavu. Nechtěl se mi koukat do očí. Chápu ho. Mrkl jsem na mamku, aby pochopila, že to má těžký. Ta jen kýval hlavou na souhlas. Takže...

K:" Marťo. To nevadí. My to zaplatíme. Zveme tě. Chápeme, že musíš platit celý byt a všechno sám. Takže tě zvu a žádný výmluvy."

M:" když to je fakt blbý. Tak tam jeďte jako rodina. Nemusíš mě tahat s sebou a ještě to za mě platit."

K:" ale já chci aby jsi jel."

M:"umm."

K:" prosím. Fakt to není blbý."

Mamka:" Martine, jestli bydlíš sám a jěstě jsi na škole, tak my ti to zaplatíme a trváme na tom, aby jsi jel. Taky si musíš užít. A oni ti rodiče neplatí třeba nájem?"

Martinovi se začali lesknou oči ještě víc. To byla blbá otázka. Radši odpovím za něj, nebo se mi tady ještě sesype jak jednou ve škole. A to nechci.

K:" mami, ne neplatí mu to. Musí si všechno platit sám."

Mamka:" aha, no dobře , to je jedno. Zkrátka ti to klidně zaplatím. Nedělá mi to sebemenší problém. Z našeho účtu by tam mohla jet půlka Česka."

Martin zvedl hlavu s jeho uplakanýma očima a hodně silně mě objal. Krásný pocit, když vím, že někomu dělám, nebo udělám radost. (Žádné úchylárny, vy moje hříšné dušičky!)

K:" to znamenal ANO?"

M:"jo!"

Konečně je zas veselý.