|TEN NAMYŠLENÝ EGOISTA| ~MAVY~

8

Učitelka:" rodiče nemůžou. Nejsou v Česku, víte někdo kde Martin bydlí?"

Jedinej Karel. Jedinej on, zvedl ruku. Přitom asi dalších pět kluků a nějaký čtyři holky, vědí kde bydlím.

Učitelka: "tak ho odvedeš domů? Radši u něj zůstaň, kdo ví, co s ním je. A kdyby se něco stalo tak volej do nemocnice. Jsi dospělý, tak doufám, že vše proběhne v naprostém pořádku."

Karel: "ano."

Zvedl jsem se ze židle, vzal si batoh a se stále kamenným obličejem jsem odešel ze třídy. Bez jediného slova. Karel mě rychle doběhl.

Celou cestu domů ani jeden nic neřekl. Doma jsem stále s kamenným obličejem dal Bestíkovi jídlo a lehl si s botama do postele. Zády ke Karlovi.

Karel:" nevěděl jsem že máš psa."

Hmm nemohl jsi to vědět. Trochu mi vadí, že tady je. Jenom se na mě kouká a nic neříká. Cítím jeho pohled.

Karel:" Martine. Co se to s tebou děje? Proč nemluvíš? Proč na nic nereaguješ."

Usnul jsem...

***

Probouzím se. Už je mi dobře. Potřeboval jsem se jenom uklidnit od toho stresu a odpočinout si. Vstal jsem z postele a vzal si do ruky mobil. Začal jsem si projíždět instagram. Ach jo ono je šest hodin odpoledne. To jsem spal celkem dlouho. Všechno si pamatuju. Někdy se mi to prostě stane. Když jsem moc ve stresu, tak omdlím a přestanu vnímat. Tak počkat. Kde je Karel? Rozhlédl jsem se po pokoji, ale nikde ho neviděl. Šel jsem se podívat po bytě. Ááá, tady je. Sedí v obýváku na gauči a je na mobilu.

Karel:"Martine?"

M:" ano?"

Karel: " už jsi v pohodě? Co to bylo"

Sedl jsem si vedle něj.

M:" nechceš čaj? Nebo něco k jídlu?"

Karel:" na něco jsem se tě ptal. Odpověz mi. Prosím"

M:" nebo kávu?"

Zvedl jsem se, že půjdu něco připravit. Chytl mě za ruku a opět mě posadil.

Karel:" Martine."

Sklopil jsem hlavu.

M:" nechci se o tom bavit."

Karel:" aha. Asi bych měl jít. Ty se semnou bavit nechceš, jak jsi mi včera řekl a navíc mě zas otec seřve že nejsem doma. Tak servus."

Né! Zastav ho! Řekni mu co cítíš! Dělej něco! Řvalo na mě moje svědomí. Já jsem ovšem nic neudělal. Jen jsem zase blbě čuměl jak puk. Nechal jsem ho odejít.

Opět jsem se složil do postele a přemýšlel. Spát se mi nechtělo. Překvapivě. Vstal jsem a přesunul se ke stolu. Musím se sebou něco začít dělat. Vzal jsem si učení a začal dělat všechny úkoly. Musím se učit a začít na sobě trochu pracovat. Hodně jsem tu školu zanedbával. Ale teď už ne. Začnu se učit a všechno bude doufám v pohodě.

Momentálně je 4:23. Asi si půjdu ještě na chvíli lehnout. Nastavil jsem si pět budíků na 6:30 a šel ještě na chvíli spát.