|TEN NAMYŠLENÝ EGOISTA| ~MAVY~

17

Áááááááaáááááááááááááááááááááááá!!!!!!!!!!!!
"Né prosím! Ještě ne!"
"MARTINE!"
"Eh..M-MARTINE!"
—————
"MARTINÉÉ!!"

M:"co!? Ne! Jak! Co?"

K:" Martine vstávej. Zaprvý jsme tady a zadruhý tady řveš přes celé auto něco ve stylu: "né prosím. Nic jsem ti neudělal." Co se ti pro Boha zdálo?"

M:" umm. Nic. Am. Takže už jsme tady? To je fajn."

K:"jo"

Nebudu mu říkat co se mi zdálo. Byl, byl ho hrozný sen. Byl jsem tam já, a Kája. Hádali jsme se. On mě odkopl. Prý nechce někoho jako jsem já a prý zjistil, že není na kluky. Pak do mě kopl a já začal volným pádem padat dolů z dvaceti patrové budovy. Hrozný sen. Ale ještě že to byl JEN SEN. Tohle bych v realitě nepřepřežil. Doslova. Nejen ten pád, ale i tu hádku. Logicky. No, nebudu na to už radši myslet. (To jsem ještě ale netušil.)

***

Přišli jsme na pokoj. Já měl s Kájou a jeho mamka měla svůj. Vešel jsem dovnitř, odložil si věci a obličejem jsem celou vahou skočil do postele. Jsem unavený. Skoro celou cestu jsem spal. Až asi na tři hodiny jsem spal přibližně sedm hodin. Což je dost, ale i tak jsem unavený. Začal jsem opět usínat.

***

K:" Martine! Vstávej! Dělej. Jdeme na večeři. Je půl sedmý večer."

M:"Hmm."

Zase se mi zdál sen, jak na sebe s Kájou křičíme. Proč se mi to zdá? Ty sny jsou tak živé. Ach jo.

Vstal jsem z postele. Přešel jsem do koupelny. Trochu jsem si upravil vlasy a opláchl si obličej. Mám strašně unavené oči a je to dost vidět. Jsou červeno-fialové a napuchlé. Wow. Fakt skvělý. Vyšel jsem z koupelny směrem k mým věcem. Převlékl jsem si tričko a vyrazili jsme na večeři.

Hrozně mě tady vytáčí ta servírka. Má na sobě hodně úplou košili a kraťasy, které vypadají spíš jako kalhotky. Furt po Kájovi kouká. To se mi nelíbí, začínám žárlit. Jako sorry holka, ale tenhle klučina už je zadaný. Tak hoď pěkně zpátečku ty náno. A nekoukej po něm. Ignoroval bych ji, ale Kája se na ni taky pořád kouká. To mi dělá naschvál nebo co? Proč tak hezky kouká na takovou fuchtli. Kája si všiml jak na něj naštvaně a trochu smutně koukám. Jen se uchechtl a navázal opět oční kontakt s tou rašplí. Pak na- počkat co! On na ni jako vážně, právě teď, před mýma očima mrkl! Tak to ne.
Prostě jsem se zvedl a odešel. Došel jsem na pokoj a vzal si klíč od pokoje, mobil, peněženku a vyrazil do ulic nočního Amsterdamu.

Musím si provětrat hlavu. Uspořádat si svoje myšlenky. Buď jsem divný. A nebo se Kája chová divně. Proč se mi zdají ty strašný sny. Chtějí mě varovat? Nebo vyděsit? Já nevím.

Ah. Zas mi někdo volá. Kdopak to asi bude.

Kája.

M:"Hm?"