|TEN NAMYŠLENÝ EGOISTA| ~MAVY~

9

Dneska jsem školu stihl úplně v pohodě. Přišel jsem za deset osm. Celý den jsem dával v hodinách pozor. Zjistil jsem, že to učení není zase tak těžký. Jenom stačí dávat pozor. Ale trochu mě děsí, že Karel nepřišel. Proč? Kdybych věděl, kde bydlí, tak za ním zajdu. Donesl bych mu učení a zároveň bych se mu omluvil. Jemu na mně očividně záleží. A já jsem se mu celou dobu vyhýbal a přehlížel jsem ho. Jsem sobec. A vím to. Ale taky vím, jak zjistit kde bydlí. Ale až po škole.

***

Tak jo, jdu zjistit, kde Karel bydlí. Teda, pokud se mi to povede. Doufám že jo.

"Dále" ozvalo se zpoza dveří.

M:" dobrý den. Jen bych se chtěl zeptat. Víte kde bydlí Kovář? Jako Karel Kovář. Dneska nebyl ve škole a tak bych mu chtěl donést sešity, ale já vlastně nevím, kde bydlí."

Ředitel:" huh. Martine. Martine. Ach. Ty se nikdy nepoučíš. No jo, vím kde bydlí. Ale ty nemáš třeba na Karla číslo? Že by jsi mu zavolal."

M:" ne"

Ř: "aha, no, tak dobře no, ale ukaž mi ty sešity, ať ti můžu věřit."

M:" tady"

Podal jsem mu Karlovy sešity. Prohlédl si jméno napsané na obalu sešitu. Když se ujistil, že sesity vlastní Karel, vrátil mi je a dal mi papírek, na který napsal adresu.

M:" děkuju, nashledanou"

Ř: "no jo, ahoj"

Yes! Vyšlo to! Pan ředitel mi dal Kájovu adresu. Takže za ním můžu zajít. Ale nejdu k němu kvůli těm sešitům. Spíš si s ním chci promluvit.

***
Právě jedu autobusem, protože se mi nechce chodit pěšky přes půl Prahy. Karel bydlí prej v domě. Což je zvláštní vzhledem k tomu, že bydlí v Praze. Docela by mě zajímalo, kde vzali tolik peněz. Vždyť jeho otec je jen učitel. A ty nemají zrovna výplatu aby z ní mohli třeba obědvat na jachtě. Asi jeho mamka. Teda, jestli nějakou má, protože se o ní nezmiňoval. Zatím.

No super. Jsem tady. Konečně. Vystupuji z autobusu a jdu směr Kájův dům. Právě procházím ulicí, kde jsou všude krásné domy a dalo by se říct i vily. Kde se to tady vzalo?! Tuhle část Prahy neznám. A to jsem rodilý Pražan. Hah měl bych se stydět. To je divný, když se směju sám sobě. Hahaha.

Jsem tady. Tohle by měl být jeho dům. Teda, aspoň podle té adresy. Cože! Děláte si ze mě srandu! Wow. Právě stojím před krásnou třípartovou celkem dost prosklenou vilou. Ty kráso. Tak to je jinej luxus tohle. No nic, konec obdivování, jde se dovnitř.

Zaklepal jsem na dveře a nic. Hm asi bych mohl spíš zazvonit. Martin génius.
Otevřela mi nějaká starší paní.

M: "dobrý den. Jsem Martin a jen jsem Karlovy přinesl úkoly. Protože dneska nebyl ve škole. Mohl bych dovnitř?"

Paní:" ale jistě, pojď Martínku. Ty jsi Kájův kamarád? On jich moc nemá. Nebo si sem aspoň žádný nikdy nevodil."

M:" no, jo. Jsem jeho kamarád no.. a vy jste jeho máma?"

Paní:" haha, co tě vede. Ne. Já jsem jeho, no dalo by se říct chůva a taky tady vařím a uklízím."

M:" aha, jste moc milá. A kde má pokoj?"

Paní:" tam nahoře. Pojď zavedu tě tam."

M:" dobře děkuju"