|TEN NAMYŠLENÝ EGOISTA| ~MAVY~

12

K:" a nechceš sem přijít na víkend?"

M:" a co tvůj fotr?"

K:" myslím, že tenhle víkend jede za mámou. Takže tady budu jen já a Běta."

M:" no tak dobře."

Nakonec jsem s radostí souhlasil. Nechtěl bych se tady u nich doma potkat se starým Kovářem. Ale jestli nebude doma, tak tady MOC rád přespím. Třeba to Karlovi konečně řeknu. No.. uvidíme.

M:" Ok, tak já sem příjdu na víkend. Ale teď už fakt musím jít. Tak čau."

K:" jo jo, ahój"

***

Pohled Karla:

Právě si dopisuji zápisky ze dneška co mi Martin poslal. Nemůžu na něj přestat myslet. Je hezký, že přišel až sem, ke mně domů. Aby mi dal sešity. Taky se mi omlouval, za což jsem taky rád, protože to ještě nikdy nikdo pro mě neudělal. Akorát chudák, že si musel prožít tohle. Ale já taky svým způsobem mám smutnej život. To víte no.. když jste z bohatý rodiny, tak si o vás všichni udělají obrázek. A to ani nevědí, jací jste. Nikdy jsem neměl opravdové kamarády. Škoda že s Martinem nemůžeme být i něco víc. Ach ne. Zase na to myslím. Ale to stejně změnit nemůžu. Jediný, co teď můžu, tak je, přiznat si to. A taky že jo. Přiznávám to. Miluju ho. Ale nevím, kde se to ve mně vzalo. Nikdy jsem nebyl gay. Tak co tak najednou?

Hhhhh.. zase jsem se do toho zamotal. Je skoro půl noc, a já se kvůli mým myšlenkám nad tím učením úplně zasekl. No jo, to se může stát jenom mně.
No nic, jdu spát. Dopíšu si to zítra, než Martin příjde.

***

*po škole*

-Crrrr-

Ááááááá. Konečně Martin je tady.

K:" Dobrý Běto, jdu tam!"

Křikl jsem ze shora na Bětu, která zrovna něco vařila. Seběhl jsem schody a mířil si to rovnou k Marťasoj. Otevírám dveře.

M:" čus Karloslave"

K:" no nazdar, Manino. Pojď dál."

Martin vešel so našeho domu a začal si sundávat boty a mikinu. Hned na to, jsme vyběhli nahoru a zavřeli se v pokoji.

K:" tak co? Jaká byla škola, Martínku?"

M:" neprovokuj, nebo to neskončí dobře Karlouši."

K:" špatná odpověď."

M:" škola byla úžasná, moc mě baví, když na mě tvůj fotr ječí přes celou třídu úplně zbytečně. A můj milovanej Karlíček si válí šunky doma a simuluje horečky."

Řekl Martin s hodně velkou dávkou ironie a oba jsme vypukli v obrovský záchvat smíchu. Až po nějaké době jsem se zmohl na slova.

K:" takže já jsem tvůj milovanej Karlík jo?"

M:" přesně tak. Vadí?"

K:" ne nevadí, proč by mi to vadilo."

M:" to nevím. Co budeme dělat?"

K:" to zas nevím já. Proč se na mě tak úchylně díváš."

M:" hádej"

K:" no, jako, taky jsem ti dn-umm!"