You are my new family?! |MenT|

11.

Carr POV:

Procházeli jsme se ještě několik minut, než mi začala být zima. Adam si toho všiml a než jsem stačila říct slovo, už jsem měla kolem ramen jeho bundu. ,,Adame, to ne. Nech toho. Nestojím o další laciné romantické blbosti, nejsme ve filmu." Oba jsme se zastavili a pohlédli na sebe. ,,Další? Já už nějaké udělal?" ,,Třeba to, jak ses zjevil u toho baru, jak jsi mě vytáhl na procházku, teď ta bunda, to jak do mě naléváš nesmysly které by zapůsobily leda tak na laciné tuctové holky...pěkně mě taháš za nos." Vylétlo to ze mne aniž bych si v hlavě srovnala jestli to tak chci říct. ,,Opravdu mě mrzí, že si tohlencto myslíš, Carr. Můžeš si být jistá, že nelžu. Všechno co jsem doteď řekl, je pravda, přísahám. Vážně tě nehodlám balit, vždyť je ti teprve sedmnáct. Jako, ne, že by jsi za to nestála, to fakt ne, ale....pochop, Honza je můj kámoš. Nechci si zničit jeho důvěru. Navíc... já jsem spíš na holky nad dvacet a ne pod dvacet." To mě docela zarazilo. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, alkohol mi v tom docela bránil. Když mi konečně alespoň z části došlo, co řekl, začala jsem se smát. V aktuálním stavu mi to přišlo hrozně vtipné. Došli jsme zpět do baru a Adam mi objednal další skleničku alkoholu. Když jsme společně došli zpět ke stolu a já se usadila s pohledem upřeným na skleničku, ucítila jsem na sobě něčí oči. Když jsem zvedla hlavu, pohledem jsem se setkala s Tonnym. Netvářil se zrovna přátelsky a tak jsem se radši podívala zpět na skleničku. Jeho pohled po chvíli odezněl a já si oddechla. Už jsem začínala být opilá a nervozní z toho všeho hluku. Štěpán to zřejmě poznal a tak mi do ucha zakřičel, že už půjdeme. Začali jsme se zvedat a já s Pájou jsme šli k východu. Když jsem se venku otočila na Štěpu, čekalo mě ne zrovna příjemné zjištění. Dvojčata a ten kluk jdou taky. Ten blonďák nás vedl k nějakému autu. Ať nečekají, že nastoupím. No, nakonec mi nic jiného nezbylo. V těhle botech bych se až domů nedostala. Štěpán mě jěště rychle uklidnil slovy ,,Neboj, on nepil." a mně nezbylo nic jiného, než mu věřit. Pája byl fakt na sračky a začal se ne zrovna přátelsky koukat na Tonnyho sedícího naproti němu, moc se mu ani nedivím, taky na mě nepůsobí moc přátelsky, a u toho si něco mumlal. Tonny taky nevypadal moc nadšeně z Pájovo pohledů a tiše vrčel. Štěpa jim něco potichu řekl a všichni tři se na mě podívali. Adam ze sedadla spolujezdce začal něco cizí řečí říkat Tonnymu, který mu, nejspíš tou samou řečí, začal něco zběsile říkat. Mluvil hrozně rychle, což mě dost překvapovalo, vzhledem k tomu, jak opilej je. Po chvilce se do debaty přidal i ten blonďák a my tři tam vzadu jen tak seděli a nerozuměli jim ani půl slova. Po chvilce zmlkli a zbytek cesty se odehrál v tichosti. Když jsme konečně dorazili domů, ty tři šli s náma. Doufala jsem, že nás třeba jen vysadí, ale oni tu hodlali zůstat. Rychle jsem si sundala boty a odešla do pokoje. Už je nechci vidět. Vylezla jsem až když se dole rozhostilo ticho. Moje žízeň mi nedovolila zůstat v pokoji až do rána. V obýváku seděl Štěpa a na terase se svítilo. Posadila jsem se ke Štěpovi a ten na mě obrátil svůj pohled. ,,Ahoj Carr. Myslel jsem, že spíš," ,,Nespím. Řekneš mi, co se stalo v tom autě mezi Tonnym a Pavlem?" ,,Ty, ty sis toho všimla? No...Pavel s Tonnym se moc v lásce nemají. Dost často se spolu nepohodnou. Chtěl jsem aby se krotili alespoň před tebou." ,,A řekneš mi proč se nemají rádi?" ,,No....."

A proč se nemají rádi se dozvíte příště. V komentářích můžete hádat různé důvody. Lucy.