You are my new family?! |MenT|

25.

Rok 2018 je už téměř za námi, pojďme si udělat menší ohlédnutí...
Tento rok jsem slavila tři roky na Wattpadu. Vydala jsem neuvěřitelných 92 kapitol s více než 20 110 slovy, z toho byly 2 speciály. Provedla jsem korekci pravopisu u 55 kapitol a vydala 5 nových příběhů. A další 4 příběhy nespatřily světlo světa (ačkoliv měly) a ty obsahovaly více než 1 623 slov. Celkem jsem nasbírala 13 722 přečtení, 1 065 hvězdiček a 298 komentářů. Za celý tento rok se k nám přidalo kolem 165 nových sledujících, celkem už nás tu je 257. A to vše díky vám. Moc vám děkuji za krásný rok 2018 a přeji vám mnoho štěstí a úspěchů do roku 2019. Vaše Lucy.

,,Dobře, můžeš." řeka jsem a zavřela oči. Ucítila jsem jeho dech na mé tváři a jeho rty na těch mojich. Polibek jsem mu opětovala. Z jemného líbání se stalo vášnivé mazlení a já si to neskonale užívala. ,,Jo, jasný Rady. Jo, už pojedu domů." oba jsme se od sebe odtrhli a za chvilku se v místnosti ukázal Honza s telefonem u ucha. V rychlosti jsme se upravili a když se Honza otočil zády a otevřel lednici, oba jsme zmizeli nahoru. Zasatavili jsme se až na horní chodbě a popadaly dech. ,,To bylo o fous." ,,Jo, to jo." ,,Příště si budeme muset vybrat lepší místo" řekl se smíchem. ,,Jo, to fakt budem muset." odpověděla jsem a taky se rozesmála. Nastalo mezi námi trapné ticho a oba jsme čekali, než ho ten druhý prolomí. Nakonec to byl Adam, kdo řekl: ,,No, asi by jsme už měli jít spát." a nervózně se podrbal na zátylku. ,,No, jo, dobře. Půjdeme spát." ,,Jo, každý k sobě. Tak, tak asi dobrou, Carr." ,,Tak dobrou, Adame." tohle by se bezpochyb dal řadit do jednoho z nejtrapnějších rozhovorů v dějinách lidstva. Rychle jsem zapadla do mého pokoje a zalezla do postele. Budu fakt moc ráda, jestli vůbec usnu...
Lucy