You are my new family?! |MenT|

33.

Když jsem se vzbudila, kluci už byli dole. Dozvěděla jsem se, že se rozhodli udělat si domácí párty a můj jediný úkol spočíval v tom, že se mám držet v povzdálí a sem tam jim sebrat prázdnou flašku.

Celou dobu, co se kluci dostávali do nálady jsem jen seděla na zemi v obýváku a hrála si na mobilu. Když se mi začínala vybíjet baterie, posbírala jsem prázdné flašky od alkoholu a šla do pokoje.

V pokoji jsem si zapnula notebook a otevřela 'The sims 3' zrovna když někdo otevřel dveře. Zvedla jsem hlavu, byl to Adam, který si nemotorně přisedl vedle mě. Oba jsme chvíli mlčeli, když promluvil: ,,Chtěl jsem ti něco říct, ale nenaskytla se příležitost." ,,Co jsi mi chtěl?" ,,Zítra odjíždíme" řekl tiše, srdce se mi skoro zastavilo. Otočila jsem se na něj a on mi položil hlavu na rameno. 'Sice ho neznám, ale asi ho mám ráda.' blesklo mi hlavou. ,,To nevadí, Áďo. Neznamená to, že se už nebudeme vídat." ,,Ale znamená" pohladila jsem ho po zádech. ,,To, že jsme tady není náhoda" vzdychl. ,,Nepřijeli jsme sem jen tak na návštěvu." ,,Proč teda?" zeptala jsem se. ,,Vlastně jsme přijeli kvůli mě." odmlčel se, přísahala bych, že popotáhl. ,,Jak to, že kvůli tobě?" ,,No, v poslední době mi není moc dobře." ,,Jak to myslíš?" zarazila jsem se. Z našeho rozhovoru jsem zatím nebyla moc moudrá. ,,No, vlastně jsem trošku nemocnej." zašeptal. To už jsem ho sklepala z ramene dolů, abych mu viděla do tváře. ,,Jak trošku nemocnej?" sklopil pohled. ,,Nechtěl jsem ti to říct, když jsme se potkali, nebylo to úplně jistý." ,,Ale už je?" ,,No" ,,Co ti je?" odmlčel se, jakoby s něčím zápasil. Už jsem se chtěla zeptat znova, když najednou zašeptal: ,,Mám rakovinu" srdce se mi asi zastavilo.

Další den se kluci skutečně zbalili a začali se připravovat na odjezd, Adam si mě vytáhl stranou. Vzájemně jsme si podívali do očí. ,,Budeš mi chybět, Carr." ,,Mně taky." oba jsme chvilku mlčeli. ,,Adame?" ,,Hm?" ,,A, no, tamto, se nedá vyléčit?" na moment sklopil pohled, potom mi ho znovu upřel do očí. ,,Ne" odpověděl klidně. ,,Dobře" zašeptala jsem smutně. ,,To nevadí" ,,Nevadí Carr, máš pravdu." položila jsem mu ruce na ramena. ,,Jsem rád, že jsem tě mohl potkat, Carr." ,,Nápodobně" už jsem to nevydržela a do očí se mi nahrnuli slzy. ,,Neplač, za to ti já nestojím." ,,Stojíš" vzlykla jsem, on mě objal. ,,Už musím jít" zašeptal mi do vlasů. Odtáhl se a já se na něj podívala uslzenýma očima, donutila jsem ho tak, aby se usmál. ,,Mám tě rád" ,,Já tebe taky" chytl mě za ruku. ,,Zavři oči" když jsem je zavřela, cítila jsem, jak mi něco vkládá do dlaně. ,,Neotvírej" zašeptal a já cítila jeho dech na mé tváři. V ten moment mě políbil. V našem polibku byli cítit jak moje slané slzy, tak jeho hořké a bolestivé úsměvy.

Ladies and gantlemans, the end is coming.