You are my new family?! |MenT|

22.

Carrie:
Znovu mě probral pohyb osoby za mnou. Otevřela jsem oči a sáhla po mobilu. Zastavila mě ruka a chraptivá slova: ,,Ne, nech to být." ,,Honzi?" ozvalo se jen zabručení a zaryl mi hlavu do zad. ,,Carr mlč. Ahhh, moje hlava." musela jsem se mu zasmát. ,,Kolik vína jsi vypil?" ,,Kéž by jen víno...." chvilku se odmlčel, tiše zachrápal, a pak pokračoval: ,,...s Martinem a Štěpánem jsme pokračovali. Pak se přidal i Pavel a společně jsme dopili celý víno a půl Jacka." dokončil a zakvílel. Neubránila jsem se smíchu. ,,Ty ses opil ještě před třetí odpoledne?" odpovědí mi bylo jeho souhlasné zabručení a šeptem pronesená prosba o to, abych byla zticha. Chvilku jsem ještě počkala, a pak se znovu natáhla po telefonu. Hodiny na něm ukazovaly 5:48 večer. Znovu jsem se otočila na Honzu, tiše spal. ,,Honzi?" když nereagoval ani na další různé variace jeho jména a přezdívky, vzdala jsem to. Vysmekla jsem se z jeho náručí, vrávoravě se narovnala, šla dolů a ze skříně vzala dva paraleny- jeden pro mě a jeden pro Honzu. Svůj jsem zapila a do skleničky natočila vodu pro něj. Oboje jsem odnesla nahoru a postavila na noční stolek. Všimla jsem si, že v rohu místnosti leží zapnutý můj notebook. Vzala jsem si ho a posadila se do rohu místnosti. Na jedné kartě byl otevřený jeho YouTube kanál a na druhé google. Dostala jsem chuť na trochu nostalgie, a tak jsem si otevřela Superhry. Na další kartu jsem si do google naťukala YouTube, na stránku s jeho kanálem radši sahat nebudu, když jsem si všimla, podivné reklamy: ,,Hledáte byt? Podívejte tady!" a hned po ní další: ,,Chcete byt, a nechcete platit realitce? Tady!'' a ,,Pojištění bytů? U nás levnější než jinde!" co to sakra je?! Reklamy ohledně bytů mě pronásledovaly úplně všude. Byly na každé stránce, u každé online hry co jsem otevřela, u každého videa. Z hraní online her mě vyrušily kroky na chodbě. Moje zvědavost mi nedala, a já se musela jít podívat. Vystřelila jsem z mého "pelíšku" v rohu místnosti a prudce otevřela dveře. Za nimi byl Tonny, kterému jsem tím pravděpodobně způsobila infarkt, vyděšeně se na mě podíval a já se rozesmála. ,,Pane bože, víš ty vůbec, jak moc si mě vystrašila?" řekl. ,,Měl ses vidět!" řekla jsem se smíchem. On se taky uchechtl a odešel dolů. Neodolala jsem, a skrze pootevřené dveře jsem nakoukla do jeho, Adamovy a Martinovy ložnice. Áďa tam spal, ale jinak byla místnost prázdná. Potichu jsem vešla dovnitř a posadila se na postel kousek od spícího Adama. Neodolala jsem, a pohladila ho po boku. On zavrněl a zachumlal se do deky, pak se ze spaní protáhl a shodil tak ze stolku knihu. Naklonila jsem se a zvedla ji do rukou. ,,Nejdelší den Adama T.?" přečetla jsem název potichu. Když jsem ji pokládala zpět na noční stolek, Adam mě chytl za předloktí, vyděšeně jsem se na něj podívala, dost mě tím vylekal, a zašeptal: ,,Carr?" oči měl pořád zavřené a já po menší odmlce zašeptala: ,,No?"
Jaká je vaše nejoblíbenější kniha? Četli jste někdo Nejdelší den Adama T. od Patricka Nesse? Já ji nedávno dočetla a doporučuji. Lucy