You are my new family?! |MenT|

10.

Carrie

Když jsme vyšli ven, Adam se na mě usmál. ,,Kolik ti je ve skutečnosti?" ,,Osmnáct, proč se ptáš?" ,,No tak to ti nežeru. To by ses tak vervomocí nesnažila přesvědčit Margret, že už ti je osmnáct. Tak kolik? Patnáct? Šestnáct?" ,,No dovol. Možná osmnáct, možná devatenáct, možná spíš sedmnáct. Ale jen možná." Adam se rozesmál. Nevím co mu přijde tak vtipný, ale rozesmála jsem se taky, alkohol už začínal účinkovat. ,,A kolik je tobě, frajere? Typla bych ti taky tak sedmnáct." Alespoň se dozvím, kolik mu je. Jak si ho teď prohlížím, řekla bych tak dvacet. ,,Sedmnáct? Těsně vedle. Devatenáct, frajerko, devatenáct. Narozdíl od tebe jsem plnoletej." ,,Wau, a nějakej drzej, ne? Copak nevíš, kdo je můj bráška!?" Začala jsem hloupě vtipkovat. ,,No to si představ, vím úplně přesně. Tvůj bráška je totiž můj kamarád, tak si moc nemysli." Alespoň sranda s ním je. ,,Odkud znáš tu barmanku? Jakto, že ti to uvěřila?" ,,Ta barmanka? Moje ex. Naštěstí jsme se rozešli v dobrým, takže sem můžu chodit dál a nemusím riskovat flusanec v pití." ,,Nepříjemná představa" ,,To jo, no. Nepůjdem se projít? Nechci se do toho klubu vracet." ,,Ok, ale musíš mě pak doprovodit zpátky. Neznám to tu." ,,To je dost blbý, protože já to tu neznám taky." Prohlásil Adam. No tak to je super. Šli jsme nějakou cestičkou v parku, kecali. Bylo to super. Cestou jsem popíjela svoje pití. ,,A odkud znáš kluky?" Fakt by mě zajímalo, kde trojka takovýhleho kluka potkala. ,,Poznali jsme se na jedný párty. Nebo respektive až ráno po ní. Byl jsem tehdy s Tonnym, to je můj brácha, v Praze. Pracovně, víš. Bráška maluje obrazy, měl tady schůzku s jedním kritikem. Večer jsme společně zašli na kalbu, kde jsem zbalil Štěpánovu kamarádku, no a vzhledem k tomu, že bydlela u nich, jen provizorně, tak jsme se ráno setkali. U snídaně jsme dali řeč a později si i na sebe vyměnili facebooky. A tak nějak začalo naše přátelství. V klubu, nebo respektive ráno po něm." ,,Aha. A jste si hodně blízcí?" ,,Celkem jo, ale Pavel mě moc nemusí. Brášku a Martina skousl, ale mne ne. A ani se mu nějak moc nedivím. Je tu dokonce možnost, že až jim skončí nájemní smlouva v jejich domě, půjdem bydlet spolu, bez Pavla, samozřejmě. Naše rodina má v Libereckým kraji jednu vilku. Je opuštěná, takže jsme dostali povolení tam bydlet. Bydlíme tam s Tonnym a Marťou už teď. Celkem doufám, že to vyjde." ,,Libereckej kraj? Kde tam tvoje rodina sehnala vilu?" Uvidíme co všechno z něho vytáhnu. Zatím vypadá jako fajn kluk, tak snad si to nezkazí. ,,Ta vila tam stojí už dlouho. Dřív to bylo letní sídlo, ale kam mi paměť sahá, už tam nejezdíme. Zůstal tam tehdy jen správce. Ten už je chudák dávno po smrti. Ale v tom domě tehdy nechal svoje dvě děti, aby se o něho starali. Nechal tam syna a dceru. Ten kluk je fajn. Trochu samotář, albín a žije ve sklepě. A přísahám, že dobrovolně! A ta holka, jeho sestra, tam už nežije. Odstěhovala se zpátky domů, víš? Pořád to považuju za svůj domov. Často tam jezdím." Co? Kde doma? ,,A kde je to doma, jestli se můžu zeptat?" ,,Doma? To je na Sicílii. Pocházím odtamtud. Z jednoho malého města, z Marsali. Mám to tam rád, dlouho jsem tam žil. Pak jsem hodně cestoval, poznával lidi, a nakonec jsem zůstal tady. Rád poznávám nové lidi. Z jiných zemí, víš? Někteří mi v životě zůstali a stýkám se s nimi pořád. Kdysi, když jsme s bráškou "bydleli" chvilku ve Francii, potkali jsme tam jednoho kluka, mladýho blonďáčka. Vzali jsme ho do party. Dneska je mu už čtyřiadvacet, tehdy byl čerstvě dospělej. Prostě, když jsme se s Tonnym stěhovali z Francie do Čech, odmítli jsme se od sebe odloučit a tak se ten kluk přestěhoval s náma." ,,Páni. Ráda bych ho poznala, nikdy jsem nepotkala Francouze." ,,Dneska si ho viděla. Byl s náma v tom klubu, seděl uprostřed." ,,Aha. A kde bydlíš ty? Nejsi odtud, takže hádám, hotel?" ,,No jo no, neznám tu moc lidí. Kromě kluků tu neznám v podstatě nikoho komu bych mohl říct o střechu nad hlavou." 

                                                                                                                                                                       Lucy