You are my new family?! |MenT|

24.

Film jsem v podstatě nevnímala, mnohem zajímavější pro mě byli ti dva. Chvilku si šeptali, pak do sebe dloubali a nakonec Tonny fňukal, protože ho Adam kousal. Musela jsem se jim smát. Nakonec se všichni zdejchli a já tam s nimi zůstala sama. „Tak kluci, řeknete mi něco o sobě?" oba ke mně zvedli hlavu. „Co vás baví?" „No, já rád kreslím." „A ty Adame?" „Baví mě zpívat." chvilku jsme si ještě povídali, než tam se mnou zůstal jen Áďa. „Můžu si sednout k tobě?" zeptal se nesměle. „Jo, jasný." když si sedal vedle mě, musela jsem pozorovat jeho tvář. „Co?" „Nic Áďí." opatrně kolem mne dal ruku, dával mi možnost ho odstrčit. Pohled jsem znovu stočila k televizi. Cítila jsem, jak mi ruce obmotal kolem pasu. Bylo to i docela příjemný, tak jsem se mu nebránila. „Pořád musím myslet na ten polibek, Carr." prolomil ticho. Zvedla jsem k němu hlavu, sledoval televizi. Napadlo mě, že jsem si to vymyslela, že nic neřekl, když jsem si v šeru všimla jeho rudých tváří. „Jo, to já taky." „Líbilo se mi to." „Mně taky, Adame." „Ty se mi moc líbíš Carr..." zašeptal a sklonil hlavu. Cítila jsem jak mi rudnou tváře. „Adame..." „Já vím. Nechceš se mnou mít nic společného. Já to beru. Promiň. Měl jsem být zticha. Vůbec jsem tě neměl líbat, byla to hloupost. Když sis sedla ke mně na postel, cítil jsem, jak se mě dotýkáš." „To že si mě políbil, nebyla žádná hloupost. Naopak. Jsem za to ráda." cítila jsem tu červeň až na zadku, když jsem to vyklopila. Setkali jsme se pohledy. „Áďo..." musela jsem se zhluboka nadechnout. „Taky se mi moc líbíš. Jen o tobě nic moc nevím." „To chápu. Slibuji, že to napravím. Můžu tě políbit?" ,,Dobře. Můžeš." Moc se omlouvám za délku téhle kapitoly, ale teď absolutně nemám náladu psát. Potýkám se s osobním problémem. Doufám, že se to co nejdříve napraví. Vaše Lucy.