Zootropolis 2 (CZ)

19. Kapitola - Je mi to líto.

PROČ TA SMUTNÁ PÍSNIČKA??? TENTO DÍL TOTIŽ MOC VESELÝ NENÍ :)

Pár dní se všechno zdálo v pořádku, Judy propustili z nemocnice, už jí bylo o mnohem lépe. Nick seice musel ještě zůstat v nemocnici, ale už se taky blížil den, kdy měl být propuštěn. Judy s Nickem si mysleli, že je už konec jenže v tom začal Nickovi zvonit mobil.

Nick: ,,Prosím??"
Bonnie: ,,Nicku prosím pomoc mi!!"
Nick: ,,Bonnie?? Bonnie?!"
Táta: ,,Ahoj, Nicku.... Poznáváš ten hlas, že?"
Judy: ,,Nicku co se děje?"
Nick: ,,Neboj Judy.. o co vám sakra jde?"
Táta: ,,To máš tak blbou paměť? Myslíš si, že to jen tak vzdám?"
Judy: ,,Tak Nicku, co se děje!!"
Táta: ,,Ty máš u sebe Judy?"
Nick: ,,Ano mám. Judy počkej."
Táta: ,,Okamžitě přijedeš do starý továrny na konci města.. A sám!"
Nick: ,,Fajn."
Položil telefon.

Judy: ,,Nicku co se sakra děje?"
Nick: ,,Miluju tě, Judy.. pamatuj si to prosím." (Nick tušil, že jí musí opustit, nechce aby trpěla celá její rodina. Ví co musí udělat pro svou milou, ale zároveň měl co dělat, aby nezačal brečet)
Judy: ,,Nicku, co se stalo?"
Nick se na ní jen krásně usmál a odešel z nemocnice
Judy nevěděla co si má myslet.

Když Nick dorazil na místo, viděl tam Bonnie spoutanou. Přišel k němu táta Judy. 

Táta: ,,Tak co? Jak ses rozhodl?"
Nick: ,,..........Udělám co chcete. Opu...Opustím Judy..." (Měl v očích slzy)
Táta: ,,Já věděl, že dostaneš rozum. Tak si zbal svoje věci a vypadni z tohohle města a už se nikdy nevracej!" (Pustil i Bonnie)

Když odcházeli Bonnie ho zastavila: ,,NICKU!! TO PŘECE NEMŮŽEŠ UDĚLAT!!! VŽDYŤ JÍ MILUJEŠ!!!"
Nick: ,,Víte co nemůžu? Nemůžu zůstat... Jinak tohle nikdy neskončí. Právě proto, že Judy tak moc miluju, musím odejít. Nemůžu se koukat jak trpí.. Jak se furt musí bát o svoji rodinu.."
Bonnie: ,,Nicku, tohle nemůžeš!"
Nick: ,,Musím... Je mi to líto." (A odešel)

Nick přišel domů. Zbalil si věci, nechal na stole klíče pro Judy. Když byl mezi dveřmi, naposledy se ohlédl a odešel z bytu. Namířil si to přímo na vlakové nádraží. Došel k pokladně.

Pokladní: ,,Kampak to bude?"
Nick: ,,Nevím...Někam daleko.."

Nick stál a čekal na vlak. Když přijížděl, naposledy se ohlédl na město. Čekal, že přiběhne Judy, ale nic. Sice přiběhla, ale to už byl vlak trochu daleko.. Přišel tam její táta.

Táta: ,,Odjel co? Asi tě až tak moc nemiloval."
Judy: ,,Nikdy by neodjel nebýt tebe!!! Jseš jen sprostej hajzl!"
V tu chvíli dostala Judy facku.

Táta: ,,Takhle si semnou mluvila naposledy! A jdeme chystat svatbu!" 
Chytl ji za ruku a odtáhl pryč. Judy strašně brečela.

DALŠÍ DEN

Příprava na svatbu byla v plném proudu. Jediný kdo neměl vůbec radost byla Judy a i Bonnie. Když si Judy vzpomene na to, že Nick ji požádal o ruku a dokonce spolu čekají děti, je jí do breku. 

Najednou přišel Michael: ,,Tak jak se máte? Vidím, že se velmi těšíte, asi jako já."
Judy: ,,Nikdy tě nebudu milovat"
Michael: ,,Jojo.... A mimochodem, ty děti mít nebudeš. Půjdeš na potrat."
Judy: ,,Cože?!! To teda ne!!"
Michael: ,,Tak hele kočičko.... (chytil ji pod krkem) ....Já nebudu vychovávat nějaký králíky a lišky, který sis udělala s tím lišákem!"
Judy: ,,Jsou to moje děti.. takže si o nich rozhodnu sama!"
Michael: ,,Může to být ještě horší!"
Judy už jen mlčela, staršně se bála.
Michael odešel.