Hunger games in real life. ~FF- Marcus and Martinus~ DOKONČENO

-5-

   Ráno mě probudili raní paprsky slunce. Když jsem si uvědomila,co je dnes za den, chtěla jsem být zase ta malá holčička, ta holčička, kterou před všema neřádama světa ochrání táta, jenže to se nestane.
   Po chvíli přemýšlení jsem se odhodlala vstát a podívat se, kolik je hodin. Bylo teprve 5 ráno. No super, co jako chceš do 10:00 dělat? No moje svědomí mi tu chybělo. Z hádání s mým svědomím, mě ale přerušil křik, respektivě křik mé sestry.
     Došla jsem za ní do pokoje, seděla na posteli a už byla vzhůru. „Emily, zase jsem měla ten sen, vybrali mě, byla jsem to já a ke konci jsi tam musela i ty, jelikož jses přihlásila místo mě." Rozbrečela se. „Broučku, pro tebe to je první rok. Rose ty tam nepůjdeš, i kdyby tě vybrali, víš, že bych šla místo tebe. A hlavně je to tvůj první rok, máš tam jméno jen jednou." Uklidňovala jsem jí.
   Když se zklidnila, odešla jsem do svého pokoje. Je jasné, že tě vyberou. Ale kdo tam jde z kluků? Jo to by mě taky zajímalo. Přemýšlela jsem nad vším možným. Nakonec došlo i na tátu, na ty vzpomínky co jsem měla s Gunnarseny a jejich otcem. Chybí mi to.
   Po opětovném přemýšlení jsem došla do kuchyně, kde už byla moje matka se sestrou. Matka upravovala sestře vlasy a šaty, slušelo jí to. „Vypadáš úžasně" vydechla jsem na svou mladší sestru. „Taky pro tebe něco mám" řekla máma a vytáhla krásné modré šaty, přesně vím co to je za šaty, máma je měla na otcově pohřbu, jelikož tady na pohřby nesmíme mít černé oblečení, jako je zvykem. Šla jsem se do nich tedy převlíct.
„Taky chci vypadat jako ty, jsi krásná, nemůžeš jít do arény, takhle krásnou dívku kapitol nesmí pustit do arény." Vydechla docela šťastně Rose. „Rose, co bych já dala za to, abych vypadala jako ty." Polichotila jsem jí. Rose chtěla něco podotknout, ale to už zvon odbíjel 9:00, takže za hodinu musíme být na náměstí, před budouvou soudu.
    Doupravili jsme na sobě poslední detaily a čekali. Po odbytí půl desáté jsme vyrazili. Šli jsme městem a potkali Marcuse. „Ahojky" pozdravil nás Mac. „Ahoj" odpověděli jsme jednohlasně. V hlavě mi vrtala jedna otázka. „Kde máš bratra?" Zeptala jsem se po chvíli. „Ten zachvilku příjde. Víš jaký je on manekýn" uchechtl se, nad tím jsem se jen pousmála.
   Už jsme stáli v řadě na odběr krve. Je to kvůli tomu, aby si zapsali jestli tu jsou všichni a aby měli vzorek krve těch dvou  šťastných, co jdou do arény. Vždy to jemně štípne, ale já už jsem na to zvyklá. Najednou nás doběhl Martinus, nebo spíš Maca, který stál v jiné řadě než já se sestrou. Když mě Martinus uviděl, usmál se, úsměv jsem mu opětovala, ale pak jsem se dál věnovala své vystresované sestře.
    Stojíme před budovou soudu a čekáme. Je tu cítit závan napětí, ale i smutku a lítosti. „Mé jméno je Cetkie a tento rok losuji nové splátce do hladových her." Promluvila žena s jemně zlatavými vlasy, na mě poměrně dost velkým množstvím make-upu a dalších doplňků. Kde na to asi bere? Je to kapitolanka, takže na to prostě má. Napětí začalo stoupat. Nervozita zde by se dala krájet, neboť nikdo do arény nechce, no kdo by chtěl jen tak na smrt. „Pro připomenutí kruté revoluce, která si odnesla spoustu životů nejen nevinných dětí, ale i....." dál jsem to nevnímala, jelikož mele každý rok to samé. Vždy pustí jeden a ten samý film se záběry z 13. Kraje, přitom kraj už může vypadat úplně jinak, neboť je film starý nejmíň deset let.
   Můj pohled se přemístil na Maca, který už na mě svůj pohled měl, když si všiml, že na něj taky koukám, jeho tváře nabrali jemně červené barvy. Jen jsem se na něj usmála, úsměv mi ihned opětoval. „Takže se přesuneme k losování, nejdříve dámy." Řekla, když film zkončil a přešla k osudí, začala vybírat jeden papírek se jménem nešťastné dívky, která musí do arény. Když jeden papírek měla, ve mě se nahromadil strach. Přešla k mikrofonu a začala papírek jemně rozbalovat. „Takže splátkyní pro letošní ročník hladových her se stává....

Heyyy guyyyss❤️
zase další kapilka je tu😄 Líbí?🍀🤷🏻‍♀️ A ano zase jsem to utla takhle skvěle😁😄 Miluju vás všechny❤️
Děkuju za votes, komenty a přečtení🔗 tahle knížka má zatím úspěch, z čeho jsem velice šťastná😍 Omlouvám se za chyby, ale prostě tam asi jsou no🤷🏻‍♀️

Natt🍀🔗🌵