Hunger games in real life. ~FF- Marcus and Martinus~ DOKONČENO

-28-

Když jsem se začala probouzet, slyšela jsem zpěv ptáků a šumějící vodu. Myslela jsem, že je konečně po všem, ale nebylo tomu tak, náhle se ozval výstřel z děla. Martinus sebou okamžitě trhl, určitě se lekl, zda se něco nestalo mně. Můj pohled ale padl jinam a tím myslím na jeho ránu, byla skoro pryč, to znamenalo jediné, léky zabraly.
    Martinus se okamžitě začal usmívat, poté si vzal mou hlavu do svých rukou a řekl: „Děkuju, děkuju za to, že jsi mi pomohla, za to že jsi riskovala svůj vlastní život jen pro ten můj. Víš už od malička to bylo mezi náma takový jiný, vždycky ses mi líbila, ale já se vždy bál ti to říct. Miluju tě Em," hned na to mě políbil.
    Jenže tu byl jeden problém, koho miluji já? Vždyť před hrama jsem se líbala s Marcusem a jen jsme dorazili do kapitolu, Martinus řekl všem, že mě miluje. Pak ale tvrdil, že to byla jen hra kvůli sponzorům. Jenže teď řekl, že to vlastně nehrál a že to trvá už dlouho. Mám výčitky svědomí, jak se teď asi cítí Marcus, po těhle slovech, po těch všech pusách v celé téhle hře. Nevím, momentálně si nejsem jistá ani tím, jak se cítím já, natož abych věděla co cítím k ostatním.

„J-Jo, ta-ky tě miluju," špitla jsem nakonec, aby to nevypadalo špatně, protože kapitol by nás za lhaní brutálně potrestal.
    Jenže tomuhle i Martinus uvěřil, přitáhl si mne k sobě a dal mi pusu nejprve na čelo, poté se přemístil kousek níž, přesněji na rty. Nebudu lhát, líbilo se mi to, ten pocit bezpečí byl nepopsatelný. Celé hry, jako by byli náhle u konce, jako bych byla obklopená nějakým ochranným štítem. Ale i tohle muselo skončit.
    Zbýval nám poslední člověk a byl by už konec. Znáte to přísloví- nejlepší nakonec? Jestli jo, tak tohle bude jinak. Billy mi totiž u rohu hodně pomohl a jen tak se nevzdá. Já a určitě ani Martinus zde nechceme nikoho zabít, ale jinak to nejspíš nepůjde.

„Bude se držet u rohu, aby měl co největší přehled o celé aréně,"
„Měli bychom se tam vydat," souhlasila jsem s ním.

   Po cestě jsem vzala pár kuliček již zmiňovaného rulíku. Přeci jen, co kdyby měl Billy hlad? Tohle by bylo určitě jednodušší než se ho snažit trefit lukem.
    Už jsme nebyli úplně daleko.

MEZITÍM MEZI TVŮRCI:
„Dejte mi tam jednu A37,"
„Ano pane,"
„Zvěčte ji a dejte ji doprostřed,"
„Nádhera," vydechl.
„A37 je náš nejspíš zatím nejlepší mutant. Nebudou vědět co za zvíře se na ně žene,"  zasmál se.
„Vypadá to trochu jako hyena nebo tygr, zvuky to dělá jako nějaké divoké prase, ale ten nejlepší detail. Ty oči. Oči již padlých splátců z této hry, oči jejich nejbližších a také jejich oči. Budou se ještě divit až na ně tohle vyběhne,"

Emily:
„Slyšel jsi to?" Zeptala jsem se Martinuse, když už jsme byli skoro u louky, kde je roh hojnosti.

„Co?"

„Už z toho asi blázním," zasmála jsem se. Najednou se to ozvalo ale znovu.

„Jo, slyšel jsem to, pojď musíme přidat,"

„Co myslíš, že to bude?"

„No zní to jako prase, ale oba dva známe kapitol," hned jak toto dořekl, se těsně u nás objevil obrys tohoto stvoření. Bylo to velké a určitě dost silné na to, aby nás to dokázalo jednoduše zabít.

„Em- hlavně- žádné prudké- pohyby," když se to ale začalo přibližovat,
„Utíkej!" Spolu jsme se rozběhli přesně za rohem hojnosti. Najednou to zvíře ale nebylo samo.
    Billy určitě musel být nahoře, ale radši se nechám probodnout, než roztrhat nějakým mutantem. Martinus mě vysadil nahoru a poté se sám vyhoupl ke mně.
„Viděla jsi ty oči? Em tohle nejsou zvířecí oči," podívala jsem se směrem dolů.

„Panebože vždyť tohle je malá Kate a tohle- né prosím, že ne. To nemůže- tohle nemůžou být její oči. Prosím,"

„Co se děje?"

„Tohle jsou oči Rose- a- a. Ó můj bože ne. Támhle jsou Marcusovo," Martinus mě od kraje radši odtáhl a to nejen kvůli tomu, že to byl dost nepříjemný pohled, ale i protože tyto stvoření skákali poměrně vysoko.
Najednou mě ale něco chytlo pod krkem, nebo spíš někdo. Moc dobře jsme věděli kdo to byl. Billy. Martinus ho ihned odlákal ode mne a začal se s ním prát. Rvačka to byla pořádná, najednou se ale Martinus ocitl v kravatě, v tomto momentu jsem musela zasáhnout já. Natáhla jsem luk.

„Dotoho. Zab mě, spadnu, ale spadnu i s ním. Já už nemám co ztratit. Nemám. No tak dělej. ZAB MĚ," křičel, ale mezitím Martinus ukázal na místo, kde měl Billy ruku. Přesně tam jsem namířila, vystrělila a Billy Martinuse okamžitě pustil, poté spadl přímo mezi ty mutanty. Ozval se jeho poslední výkřik. Poté už byl slyšet jen výstřel z děla. Mutanti, jako by se vypařili.

Ahoj❤️
Konečně nová kapitola co?😂
Chci vám jen oznámit, že teď už výjde jen epilog a budeme u konce😭 i když jsem ty kapitoly nevydávala tak často, tahle kniha pro mě byla velmi skvělým odreagováním🙁
Ničeho se ale nebojte, mám naplánované další věci, co se vám snad budou líbit🥰

Hope you like it🍀

Nataly🔒