Hunger games in real life. ~FF- Marcus and Martinus~ DOKONČENO

-8-

Z předešlého dílu:
   „Víš musím ti něco říct, než odejdeš." „Povídej jsem jedno velký ucho" „Víš......"
Nový díl:
   „Víš-no, pamatuješ si jak jsme byli menší a hráli si spolu?" Zeptal se po chvíli. „Pamatuju, proč?" Odkývala jsem. „No to je jedno." Zčervenal. „Marcusi, můžeš to říct, co jsi chtěl?" Usmála jsem se. „No... víš... víš já už v tý době jsem se do někoho zamiloval.." sklopil pohled ke svým botám. „Ale vždyť to je dobře, tak se tu nezahazuj se mnou a běž za ní, řekni jí to." Při posledních slovech jsem kývla ke dveřím. „Ale já jí to právě teď říkám..." řekl, popošel blíž a jemně mě políbil. „Jenže ty teď jdeš do arény, s mým bratrem, je možný, že tam oba umřete... A taky ty to stejně tak necítíš..." znovu sklopil pohled. „Macu, já... já nevím co ti na to říct, já stejně teď nemůžu mít kluka, když jdu do arény, akorát by se trápil." Taky jsem sklopila pohled. Marcus mi hlavu zvedl a lehce políbil mé rty. „Promiň, musel jsem, aspoň ještě jednou... A neboj o tvou rodinu se postarám..." řekl a odešel.
  Chvíli jsem tam jen tak stála a přemýšlela nad tím, co se teď stalo. Mám Marcuse ráda, ale mám ho radši než kamaráda? Vždycky jsem ho brala spíš jako bráchu, většinou se mi vždy líbil víc Martinus, i když ani toho bych za svého kluka po tomhle nepovažovala. Marcus i Martinus jsou pro mě prostě jen kamárádi, který beru jako starší bratry, které nemám.
Přišli pro mě dva mírotvůrci a vedli mě k autu, které nás zaveze na nádraží. Martinus jede jiným autem, v tomhle kapitol nešetří, takže se uvidíme až ve vlaku u večeře. Naposledy jsem zamávala rodině a lidem, co se přišli rozloučit, Marcus už tam nikde nebyl, nasedla jsem do auta a nechala se odvézt na nádraží.

Dneska kratší😅 je možný, že vydám ještě jednu, ale nevím🤷🏻‍♀️ děkuju moc za super ohlasy❤️ mám vás moc ráda❤️ omlouvám se za chyby😁

Shipujete Marcuse a Emily nebo Martinuse a Emily?❤️

Hope you like it🙏🏻
Natt🔗