Hunger games in real life. ~FF- Marcus and Martinus~ DOKONČENO

-20-

5...4...3...2...1... ozval se výstřel zahajující hladové hry.
    I přes Katin (pardón nevim jak se to skloňuje) zákaz se vydávám trochu blíž ke středu, protože kousek od mé plošiny ležel batoh. V těchto batozích se často nacházejí dobré věci, takže jsem ho dost potřebovala.
Sbírám batoh, rychle se otáčím a utíkám někam daleko do lesa. Když jsem si jistá, že jsem dost daleko, zpomaluji a koukám se do batohu. Lano, plachta, čutora, kousek sušeného masa, škrtadlo.... prohledávám všechny věci.
    Vydávám se udělat nějaké pasti, přeci jen bez jídla nevydržím, maso si nechám na horší časy. Pár pastí už mám a protože budu určitě potřebovat vodu, vydávám se jí najít.
   S plnou čutorou vody se vracím zpět a v jedné z pastí hledám to, co potřebuji. Jídlo. Chytil se králík menšího vzrůstu. Opekla bych ho, ale tady nejsem dost daleko od ostatních.

    Konečně docházím na místo, kde jsem usoudila, že nikdo nebude, jsem totiž kousek od svahu kde jsou hory. Proto rozdělávám oheň a svého králíka nechávám pomalu opéct. Po mém jídle se vydávám na strom, protože už začíná zapadat slunce a tam to bude podle mého názoru bezpečnější.
    Když už jsem v požadované výšce, radši se přivazuji lanem z batohu, také si k sobě přivážu batoh a plachtu, do které se zabalím, protože teplotní změny zde určitě budou.
   
   Skoro jsem usla, ale cítím oheň, rozhlížím se a kousek ode mne se malý táborák doopravdy nachází, nevím kdo tam je, ale prozrazovat se fakt nepotřebuji. Takže se jen tiše uvelebím zpět a snažím se usnout. Jak tady můžu spát? Tak buď umřu vyspalá, nebo mě někdo zabije ve spánku, nebo umřu, protože mě někdo zabije, protože jsem nespala, možností je fakt dost, ale skoro v každé končím mrtvá, takže se uchyluju ke spánku.

   Probouzí mě výstřel z děla, který oznamuje počet padlých splátců. Jedna... dva... tři... počítám výstřeli a dojdu k číslu deset. To znamená, že už nás je jen čtrnáct. To je stále víc jak půlka a to nejsme ještě ani u konce dne. Povzdechnu si, co asi dělá tinus, zapřemýšlím. Ani jsem si na něj nevzpomněla. Po chvilce přemýšlení opět upadám do říše snů.

Ahojky❤️
Jsem tu zas, omlouvám se, že je kapitola krátká, ale i takový tu musí být, i když to už je vlastně většina mých kapitol🤷🏻‍♀️
Doufám, že se aspoň trochu líbila, budu se snažit kapitoli teď psát víc, ale mám fakt málo času🤧

Naty♥️

🚀Jeg elsker deg🚀