Hunger games in real life. ~FF- Marcus and Martinus~ DOKONČENO

-24-

Najednou jako bych se vynořila z vody, ten pocit byl nepopsatelný, takové znovuzrození. Když jsem konečně otevřela oči, spatřila jsem postavu, jak se schovává za strom. Nabrala jsem sílu, zvedla se a vydala se podívat na toho, kdo to byl. Za mohutným stromem se krčila malá Katie, asi si myslela, že jí ublížím, ale já bych tohle neudělala.

„Nemusíš se mě bát, neublížím ti, pomohla jsi mi a za to ti děkuju" trochu jsem se na ní pousmála. Když slyšela moje slova, její koutky se doslova vyřítily do velikého úsměvu, hádám, že tu taky nemá spojence.

„D-Děkuju" špitla po chvíli.

„Za co?"

„Že jsi mne pak nezabila a že jsi můj spojenec, teda doufám v to"

„Jasně že jsem, musíme si pomáhat, bojovat proti nim, ať ukážeme, že nejsme zas tak slabé" usmála jsem se.
—————————————————
„Jak dlouho jsem vlastně spala?"

„Dva dny, dvakrát jsem ti měnila listy" když to dořekla, podívala jsem se na ruce, na kterých jsem měla něco jako obvaz z listů.

„Děkuju a kdo to.. no vždyť víš, umřel?"

„Už nás je jen 8, z party profíků už je jen Chris, Billy a Albert. Pak jsme ty a já, plus je ještě Kristine a Hans"

„Počkej a co-" přerušil mne výstřel z děla, tentokrát ale jiný než ty, co oznamují smrt.

Milí splátci, oznamujeme vám, že vás zbývá posledních osm. ÚSPĚŠNÉ HLADOVÉ HRY A AŤ VÁS VŽDY PROVÁZÍ ŠTĚSTĚNA.

„Jestli jsi mě poslouchala dobře, napočítala jsi jen sedm. Osmý je Martinus. Myslím, že je dole u řeky, ale dlouho jsem ho neviděla"

„Dobře. A teď pojď musíme si najít něco k jídlu, přeci jen musíme jíst"
——————————————
Máme rozmístěné pasti a už jen čekáme na jedné z větví na stromě.

„A když je ten kluk ode mě u řeky, kde jsou profíci?" Zeptala jsem se, abych zabila nějaký ten čas.

„Nahromadili všechny své zásoby u rohu hojnosti, udělali z toho takovou obří hromadu. Albert to hlídá a tamti dva chodí po okolí"

„Tak to by jsme je měli dostat trochu do nevýhody ne?" Řekla jsem.

„Jenže jak? A hlavně, bez aspoň trošky jídla nikam nejdu" zasmála se Katie.

„To ještě vymyslíme, ale teď se jdem podívat do těch pastí" řekla jsem a pomalu slezla z docela nízké borovice.
————————————
Koukám na Katie, jak se doslova cpe svým malým kouskem z uloveného králíka. Musela mít fakt hlad, a tak jsem jí nabídla i svůj zbytek. Nejdřív si ho vzít nechtěla, ale nakonec neodolala.

„Už vím jak to uděláme, ale nejdřív půjdeme spát" řekla jsem, když už Katie dojedla. Její zvědavost jí ale nedala a zeptala se, proto jsem jí ještě svůj plán řekla, poté jsme se vydali na jeden ze stromů a uvelebili se.
——————————————
   Katie už nějakou dobu spí, ale já stále nemůžu nějak usnout, pořád nad něčím přemýšlím. Co dělá Marcus? Proč vlastně byl Tinus s profíkama? Jakto, že už nejsem mrtvá? Spoustu takovýchto otázek už mi proběhlo hlavou, ale já bych doopravdy měla taky něco naspat, proto se uvelebím, i když to moc nejde a usínám.

Ahoj♥️
Ano jsem tu zas, po takový době, ale POZOR není to měsíc😂😎 překonala jsem se a konečně jsem tohle dopsala, už jsem to tak nějak měla, ale nebyl čas na to to dopsat no🤧

Hope you like it🖤

Naty🔒