Hunger games in real life. ~FF- Marcus and Martinus~ DOKONČENO

-18-

Emily.
„Protože sem přijela se mnou." Řekl a já myslela, že ho zabiju. Ozval se gong na oznámení konce jeho rozhovoru. Musela jsem však počkat než vše ukončí. Martinus scházel schody zpět k nám, já se na něj vrhla a přilepila ho na stěnu.

„Jak jsi mohl? Udělal jsi ze mě chudinku. Jsi naprostej idiot." Křičela jsem na něj z blízka.

„Klid princezno, udělal to, že o vás teď všichni ví, váš předstíraný vztah vám jenom pomůže, pokud v tom budete pokračovat, budete mít spoustu sponzorů. A hlavně z tebe udělal žádanou dívku, nic špatného neudělal, jeho taktika se mi líbí." Zastala se ho Kate.

„Tak tohle jsi plánoval? Proto jsi chtěl trénovat odděleně? Aby jsi ze mě udělal terč?" Byla jsem stále naštvaná. On ale neodpovídal.

„Pokud ho chceš zabít, v aréně bude dost času. Teď si máte získat spojence a ne se zabít už tady." Řekla Kate a začala mě odvádět pryč. Martinus na tohle vůbec nic neřekl, stál tam a díval se do země.
Martinus
Tak takhle to vidí? Udělal jsem z ní chudinku? Já jen řekl to, co doopravdy cítím. Kate a Emily už odešli, se mnou však nic nepohlo, stál jsem tam a přemýšlel.
Vydal jsem se zpět do ubytovny splátců. Pomalu, ale skoro už jsem tam byl. Nad vším jsem přemýšlel a vím, jaká bude moje taktika v hrách.
   Když výtah oznámil poslední patro, vystoupil jsem. Vydal jsem se hned do pokoje, na večeři jsem neměl chuť.
    Už je noc, nevím přesně kolik, ale něco kolem dvanácté bude, to znamená, že za necelých 8 hodin, možná ani ne, už budu bojovat o svůj život. Nemůžu spát, vydávám se tedy na střechu, protože jsme střešní byt.
   Sedím a koukám na výhled odsud. Sem tam mě ofoukne jemný vánek, ale jinak je zde ticho, tedy skoro.
   Slyším kroky, otáčím svou hlavu a vidím, jak ke mně jde pomalu drobná brunetka.
Emily
„Taky nemůžeš spát?" Zeptala jsem se ho, ani jsem jeho odpověď nečekala za to, co jsem dnes provedla.

„Taky. Nejde to. Jak mám spát, když vím, že dnešní den možná neprožiju ani celý." Vydechl smutně.

„Co kdybych skočila, jsme na střeše, umřu tak i tak, ale tohle by nebylo mučení." Řekla jsem. A koukala dolů ze střechy.

„Nemá to cenu, je tu silové pole, které by tě odrazilo zpět, akorát by jsis před arénou ublížila." Nastalo ticho, nikdo nic neříkal. Sem tam bylo slyšet šumění silového pole.

„Nechci být jejich figurkou Emily." Řekl z ničeho nic.

„Jak jako figurkou?"

„Pokud zemřu, nějakým způsobem mojí smrt využijou. Pamatuješ jak zmutovali ty ptáky, aby křičeli hlasem padlých splátců? Nechci, aby tam byl takový pták, který by tě akorát nalákal na smrt. A je tu ještě jedna možnost. Pokud bych vyhrál, což se nestane, využívali by mne na různé rozhovory a propagace. Nechci se stát tváří kapitolu." Odvyprávěl mi vše co se mu honí hlavou, vše na co teď myslí. Na nic jsem nečekala a jen ho obejmula.

„Nemohl by jsi dnes spát u mě?" Zeptala jsem se a on se zarazil, asi naráží na to mé dnešní gesto.

„A můžu vůbec?" Uchechtl se.

„Pojď spát, potřebujem sílu do arény." A tak jsme se vydali společně do mého pokoje, kde jsme následně usli spolu v objetí.

Ahojkyyy😌❤️

Názor na kapitolu?♥️

Hope you like it🤪

Naty❄️

🚀Jeg elsker geg🚀