Hunger games in real life. ~FF- Marcus and Martinus~ DOKONČENO

-12-

Z předešlého dílu:
„Můžu?" Řekl blonďáček s úsměvem, když vcházel do vagónu, ve kterém stále jsem.
Nový díl:
„Jasně pojď, stejně ti to nezakážu... nejsem prezident, nebo kapitol." Upustila jsem z pusy. „Co tak naštvaná?" Uchechtl se. „Tebe to neštve? Tebe neštve to, že musíš zabíjet nevynné děti, které skoro neznáš? To že to děláme jen pro pobavení kapitolu? Nic z tohohle by nebylo, kdyby do her museli i kapitolské děti, jenže ti nemusí..." sykla jsem. „Em, štve mě to, ale vztek si nechám až do arény. Takovouhle Emily já neznám" „Možná proto, že ty mě neznáš vůbec." Prskla jsem směrem k němu. „Ne? Tvoje oblíbená barva je černá, máš sestru, které je 12, tobě je šestnáct. Jako malá jsi chtěla koně a dva psy. Miluješ západy slunce. Umíš to s lukem. A mohl bych ještě pokračovat." Usmál se. „Tyhle věci ví skoro každý..." znovu mi trochu utekli nervy. „Víš co? Buď jdi ty, nebo jdu já." Řekla jsem, ale s ním to ani nehlo. Zvedla jsem se a odešla do své ložnice. V ložnici bylo přichystané oblečení, vzala jsem ho a odešla s ním do koupelny, kde jsem si dala koupel.
Už řekl někdo jak je to tu úžasné? Tedy v rámci možností. Ne? Tak já to řeknu, tolik vůní mýdla, tolik druhů jídla, spousta vody ke koupeli né jak v krajích, kde se koupe třeba i pět lidí ve stejné vodě a hlavně v barelu. Hedvábné oblečení, které nyní mohu nosit, je oproti mému strašně příjemné. Po dokončení večerní hygieny jsem šla spát.
————
Probudili mě sluneční paprsky. Do kapitolu zbývá jeden den a noc. Hned jak se zítra probudím, budu v tom "úžasném" kapitolu, budu se muset usmívat, podlejzat všem, aby mi v hrách dělali sponzory, abych mohla aspoň něco dokázat proti kapitolu.
    Šla jsem pomalu do vagónu na snídani, ale zastavil mě zvuk z jedné z místností na spojovací chodbě. Doplížila jsem se ke dveřím, viděla jsem záběry z kamer z kapitolu, ale i z vlaku. Na kamerách bylo vidět jak se Martinus baví s Katie a nevypadalo to na diskuzi o tom jídle k snídani. Odstoupila jsem od dveří a pomalu zamířila do vagónu s jídlem.
„Á princezna vstala" uchechtla se Katie. „Taky přeju dobrý ráno. A jinak ještě jednou mi řekneš princezna, tak ten nůž už máslo mazat nebude." Prskla jsem. „Nějaká naštvaná ne?" Optala se Katie. „Ne, jsem naprosto v pohodě." Vzala jsem si namazaný chléb a horký čaj. Takže Martinusi a princezno" uchechtla se. Měla jsem co dělat, abych jí ten její ksicht nepolila čajem. „Jakmile dojeme do kapitolu, kapitolané vás budou vítat, buďte milý a když myslím milý, tak fakt milý. Podala by jsi mi prosím nůž princezno?" Ani jsem na ní nekoukla a vzala nůž „Příště" nůž se zabodl přesně vedle její ruky do mahagonového stolu. „bez tý princezny, nebo ten nůž skončí, přinejlepším pro tebe, v tý ruce." Prskla jsem po ní. „Klid hade." Zasmál se Martinus. „Super, když né princezna, tak had? Proč zase had?" Sykla jsem. „Protože furt syčíš, nebo ti mám říkat feno, protože furt štěkáš?" Zasmál se svému vtipu. „Vtipe vylez. Fakt vtipné." Chtěla jsem odejít. „Hele klid, nenávist si nechte až do her, zabít se tam navzájem můžete taky." Řekla Katie. „Neměla bys nám spíš radit? Než tady furt jenom chlastat?!" Prskla jsem, když si nalývala do čaje trochu rumu. „Já vám radit nemusím, když jsem šla do arény já, tak mi taky nikdo nepomohl. A navíc, já vám mám spíš sehnat sponzory a né vám dávat rady, jak zabít." Řekla, taky né už moc klidně. „Jo a taky, Martinus mě požádal, aby jste se mnou měli tréninky odděleně." Doplnila. Aha. Takže on mi říká jak budem tým a teď se chce rozdělit. Dobře chce hru, má jí mít. Na tyhle hladové hry asi nikdo nezapomene.

Ahoj❤️😁
Jsem tu zas. Ehm řekla bych, že už nikdy nebudu slibovat, kdy vyjdou kapitoli😂 protože pak nevychází😂 jinak trochu delší kapitola pro některé z vás❤️ eh chtěli by jste charter ask? Nebo něco? ❤️🔗

A možná se v další kapitole objeví již jmenovaná osoba🤷🏻‍♀️❤️

Natt❤️❤️