Hunger games in real life. ~FF- Marcus and Martinus~ DOKONČENO

-14-

Z předešlého dílu:
  Televize:
„Dobrý věcer tady Christopher Hank a budu vás provázet dnešním pořadem. Seznámíme se spolu s 24mi splátci, kteří jdou tento rok bojovat o svůj život do arény. Minulou část pořadu jste měli tu čest poznat 4 splátce, jelikož bylo méně času. Dnes Vás ale seznámíme s úplným zbytkem."
Nový díl:
   „Pátá splátkyně je malá Katie Fjörk. Je jí teprve 12 let. Řekl bych, že spojence mít moc nebude. Pokud se nám nepředvede, že je fakt dobrá, stane se terčem lovců, nebo našich cvičených splátců z prvního a druhého kraje.
   Jejím asi jediným spojencem, možná ani on nebude spojenec, je Billy Kraight. Osmnáctiletý chlapec, který o spojence mít nouzi nebude. Tmavovlasý, vysoký a osvalený.
   Toto jsou naši splátci z třetího kraje, vrhneme se na čtvrtý." Takhle to šlo ještě dlouho. Zatím jsem v půlce a stále se ke mně nikdo nepřipojil, takže to vypadá na tichou domácnost, chtěj hrát, tak budou mít pořádnou show.
     „Dostáváme se skoro ke konci. Jsme u desátého kraje. Splátkyně se jménem Haily Krastand, je jí 16, sympatická blondýnka bude mít své zbraně a nebude se bát je použít. Prozradila nám, že nejlíp jí to jde s nožem, umí je vrhat, ale nebojí se ho použít i z blízka.
     Společníka jí dělá Chris Bleisman, sedmnáctiletý, sympatický blonďáček vám hlavu dokáže zamotat. Jeho vypracované tělo je velkým lákadlem pro holky, ale pozor dívky, je šťastně zadaný- jak nám sám řekl."
   „Tak, jedenáctý kraj, začneme tedy nejdříve chlapeckým zástupem, ať máme změnu. Carl Bill, patnáctiletý zrzoun. Lišák? Máme tu lišku, tak budeme mít dvojku?"
   „Přesuneme se k mým favoritům." Zpozorněla jsem. „Z dvanáctky tu máme patnáctiletou černovlásku, štíhlé postavy. Přiznávám, na pohled drsná a taky né moc sympatická dívka. Ale uvidíme v aréně. Umí to s lukem a to fakt moc dobře, máme tu záběry z tréninkové místnosti ve vlaku, hned vám je pustíme."
    Nevěděla jsem, že si to nahrávají. Najednou se od dveří ozvala menší rána. Ohlídla jsem se. Stál tam Martinus, tedy ještě před chvílí stál, teď spíš leží. Začal se smát. „Doprdele, už se ani neudržím na nohou jak jsi dobrá ve střelbě." Zasmál se. „Najednou se mnou mluvíš jo? Nemáš to třeba zakázaný? Nebo jsi zapomněl jak se mluví a teď už to víš?" Prskla jsem. Chtěl něco říct ale to už zase začalo seznamování s hráči.
„Tak toto byla naše Emily Whitehill. Myslím, že tato dívka nám předvede velikou show. Chlapeckým zástupcem je Martinus Gunnarsen, je mu šestnáct, dívky pozor je volný, takže pokud to tento blonďák vyhraje, tak by jste mohli mít šanci. Nezmínil se o tom co mu z boje jde, tak uvidíme na tréninku, vy ale až v aréně."
   „Toto je vše. Doufám, že jste jako my, našli svého favorita. Uvidíme se při představení hračů na živo. Dobrou noc." Nevšimla jsem si že Martinus sedí vedle mě a spíš místo pořadu kouká na mě.
  Beze slova jsem odešla do svého pokoje a šla si lehnout, vykoupu se ráno, až v kapitolu. Usla jsem rychle. Najednou se otevřeli dveře. „Promiň, myslel jsem, že jsi vzhůru." „Jo a co jsi sem přišel dělat? Nehledáš náhodou něco co by jsi mohl použít v aréně proti mně?" „Promiň jestli to tak vypadalo, ale já jsem se jen šel zeptat, jestli tu můžu spát, mám noční můry." „Ne nemůžeš tu bejt. Nechci tě tu. A teď promiň, ráda bych se vyspala." Odsekla jsem. „Okey, nevim co jsem udělal, ale tak jo." Odešel. Poté jsem zase usla.

Ahojkyy, vím psala jsem, že bude  včera, ale nějak jsem neměla čas na dopsání. Omlouvám se za chyby atd. Děkuju za votes, komentáře a přečtení. Jinak už se blížíme k 1k přečtení, děkuju moc❤️

Hope you like it❤️

Naty🖤🔗